3.kapitola- Přitel či nepřítel?!

10. února 2009 v 20:19 | Anias |  Ironie osudu
Ahoooooj,
jsem tady s malinkým překvápkem. Mám prázdniny tak jsem se pustila do psaní, i když mi to moc nešlo Ironie je na světě. ajk jsem řekla chci jí dopsat, i když je na ní spoustu práce a nevím jestli se mi vůbec tenhle příběh vějde do jednoho pokračování,ale doufám že ano.
Co k tomu říc. ani sama nevím prostě si na to udělejte obrázek podle sebe. Jinak Ewil donutím,aby svojí část napsal co nejdřív;-)

Jinak jste si všimli že mám novej vzhledí, tak z aten vdečím opět Léňulce. taže moc děkuju;-)

prosím Všechny o komenty!!!!
Anias

Andie se vrátila domů. Zaparkovala auto rovnou do garáže. Vystoupila z auta a vešla do prázdného domu. Byla malinko zmatená ze setkání s celou smečkou, i když dobře věděla, že nebyli všichni. Přesně věděla na koho čekají,ale nesměla se o tom ani zmínit a to nikomu. Hlavně ne Belle ta na to musela přijít sama a Andie věděla, že na to přijde docela brzy! Když tak přemýšlela o Belle napadlo jí ,že by jí mohla zavolat. Začala tedy hledat svůj mobil a zjistila,že ho má v autě. Vrátila se tedy pro něj a cestou zpátky nahoru už vytáčela Bellino číslo.

" Haló,"ozval se Bellin hlas.

" Ahoj Bells, tady je Andie."

" Jéé,"radovala se Bella. " Ahoj Andie, to jsem ráda, že voláš!" Bella byla podle hlasu nadšená a Andie to potěšilo. Už jí chtěla něco říc,ale Bella jí vůbec nepustila ke slovu: "Andie byla bych strašně ráda kdybychom si zajeli do kina nebo jen tak na nákupy!"

" Jistě velice ráda,ale zítra nejspíš budu věnovat taky malinko škole,"přitom dobře věděla,že se pojede podívat do La Plush.

" To nevadí. Myslela jsem spíš o víkendu a vyrazit i s ostatními!" Z toho však Andie nebyla nijak nadšená,ale věděla, že Bella se jí nevzdá.

" fajn tak se ještě domluvíme. Tak se zatím měj."odvětila jí. Už chtěla položit telefon,ale Bella jí zastavila.

" Andie prosím nemohla bys mě zítra vyzvednout až pojedeš do školy?"

"Jistě! Tak mě čekej ráno,"souhlasila Andie s jejím nápadem.

" Děkuji, tak dobrou noc,"Bella to dořekla,ale Andie to jen tak tak slyšela. Zaklapala telefon a padla na pohovku. Byla unavená a hladová,ale moc se jí nechtělo jít si něco udělat..

Avšak nakonec vstala a vešla do prostorné kuchyně. Jen co tam vešla ucítila něco zvláštního nebo spíše znepokojivého?!Byly to myšlenky někoho dalšího,který se skrýval velice blízko. Andie však nemohla odhalit komu myšlenky patří. PO chvilce přemýšlení a poslouchání zjistila komu myšlenky patří a rozhodla se,že mu dá na jevo že o něm ví. Vyšla tedy z kuchyně a zamířila k velkým proskleným dveřím, které vedli na velkou terasu. Pomalu otevřela dveře a vešla na terasu. Nadýchla se čerstvého vzduchu a podívala se nahoru na noční oblohu. Ta ji vždy fascinovala.


Jak se tak dívala, tak jí v lese pozoroval mohutný hnědý vlk. Ona dobře věděla o koho se jedná. Zadívala se tím směrem, kde stál a ponořila se do jeho splašených myšlenek. Musela se usmát! Jeho myšlení jí přišlo chvilkami zábavné,ale chvilkami velice smutné. Bylo zajíme se cítit jako on. táhlo jí to k němu čím dál víc jak ho poznávala, ale vůbec nevěděla proč se to tak děje? vždyŤ ho viděla jen jednou v životě.


Zafoukal vítr a Andie pocítila na svém těle chlad. Zkřížila si ruce a snažila se malinko zahřát. Po chvilce usoudila, že je opravdu dost chladno a hlavně že je dost pozdě na to,aby tady postávala jen tak venku bez žádného výsledku. otočila se tedy a vešla zpět do domu. zvřela za sebou dveře,které vedli na terasu a šla se vykoupat. Vešla z koupelny a celý dům se provoněl jejím sprchovým gelem. Andie si připadala odpočatá, ale na tu druhou stranu strašlivě unavená. Není taky divu. Vždyť předtím několik nocí nespala a ještě k tomu jak využívala svojí moc, tak jí to vysávalo také energii. Musela se konečně pořádně prospat a vrátit se do "starých"či nových kolejí. věděla sice,že venku je vlk, který jí pozoruje a může ji kdykoliv ublížit,ale nijak jí to netrápilo. věděla,že by jí on neublížil. Lehla si tedy do své postele a ihned usnula.


Probudila se časně ráno, ale necítila se nějak odpočinutá. Posadila se na postel a vnímala sluneční paprsky, které vnikaly k ní do pokoje velkým oknem.

užívala si ten pocit klidu,ale pak jí přišla na mysly škola a ona věděla, že dnes tam opravdu bude muset. Vstala tedy a vešla do koupelny, kde provedla ranní hygienu. Poté se vrátila do pokoje, aby se oblékla. Pohlédla na svůj mobil a zjistila kolik je hodin. Zarazila se, vůbec nevěděla,že už je tolik.

" Kruci,"zaklela.

Bylo už příliš pozdě na to,aby jen tak lenošila a další půl hodinu si vybírala co si jen vezme na sebe. Rychle se tedy oblékla a bez snídaně vyrazila pro Bellu. Nasedla do svoji audi a vyrazila na cestu k Belle.

Přijela před její dům a Bella už netrpělivě přešlapovala před domem. Andie zastavila a ona obešla auto a nastoupila dovnitř.

" Bells je mi to líto,ale tak nějak jsem zaspala,"řekla Andie místo pozdravu.

" Ahoj,ů pozdravila jí Bella s úsměvem na tváři. " z toho si nic nedělej. To se stává i mě a docela dost často."

V tom vešel z domu náčelník Swan a mířil si to rovnou k nim. Andie spustila dolů okno a zaposlouchala se do jeho myšlenek.

" Doufám,že pojedete opatrně slečno!"

"Jistě. vezu přeci vaší dceru,"odvětila mu s úsměvem.

"Díky tati,"řekla Bella a pro Andie to byl signál nastartovat auto a vyjet do školy,ale nejraději by tam nejela a zašila se do míst kam jí to táhne.


Zaparkovala auto na místě,které ji od chvíle kdy odjeli Cunellovi mohlo říkat paní. Obě vystoupili a ani jedna si nemohla nevšimnout pohledů ostatních. Raději si jich nevšímali, i když Andie měla tendenci ublížit každému kdo na ní takhle civěl. Bella zamířila ke svým přátelům. Ona se za ni jen dívala a po chvilce se otočila a pokračovala ke škole. Bells si toho okamžitě všimla a rozběhla se za ní.

" Andie počkej,"křičela za ní Bella,ale jako by to byl pro ní impuls ještě zrychlit svůj krok.

Jenže Bella jí doběhla a o chvilku později ji došli i její přátelé.

" Nemusíš před námi utíkat,"pověděla jí přátelsky jedna z dívek. andii jí znala jako Jessicu. byla to zajímavá dívka ohledně toho to co si přečetla v její mysli.

" Já přeci neutíkám,"i když bych velice ráda před vším utekla,pomyslela si. " Jen jsem šla do školy."

Její reakce se všem zdála přehnaná. Ona také byla přehnaná,ale ona se tím snažila jen chránit. Bála se s někým navázat přátelství, i když dobře věděla, že jsou to naprosto zbytečné obavy. tady se jí nic takového nemohlo stát!

Všichni pak tedy pokračovali v cestě do školy. Vzala si své věci ze skříňky a kráčela na první hodinu. mezitím se ještě rozloučila s Bellou s příslibem, že ji odveze domů. Obě se pak rozeběhli do svých učeben.


Andie čekala první hodina dějin literatury a věru nebyla z toho nějak nadšená. hodina se táhle neuvěřitelně pomalu. Ani nedoufala,že někdy skončí! Jenže nejhorší pro ní bylo,že ji čekalo ještě podobných hodin několik.Byla z toho znechucená. Sice výklad poslouchala a zapisovala si všechno potřebné,ale myšlenkami byla úplně někde jinde. Když jí konečně z poslední hodiny vysvobodil hlas zvonku, byla ráda.

Dnešní školní den skončil. Sice měla šíleně úkolů na další týden dopředu, ale to ji nějak nevyvedlo z míry. Věděla moc dobře,že dnes ani jeden dělat nebude!

byla připravená zjišťovat dnes další podrobnosti ohledně tajemství v La Plush.

Dala si do skříňky věci,které nepotřebovala vydala se k autu. tam už na ní čekala Bella a samozřejmě nejen ona.

" Zdravím,"vyslovila Andie nesměle.

" Jéé, ty už jsi tady?!"vykřikla šťastně Bella. "to je fajn. Tak se mějte bando uvidíme se v pondělí." Mrkla na ně.

Jess se k ní otočila. " Víš, že nemusíš čekat až do pondělí. Pro tebe platí to pozvání také Andie!"

Obě nasedli do auta a vyjeli od školy. Cestou si povídali o všem možným. Bella se zdá celkem klidná,ale Andie dobře věděla, že uvnitř s tím není smířená. Chvilkami to vypadlo,že je dokonce šťastná!

" Děkuji za svezení,"řekla Bella.

" Nemáš zač Bells!"

" Neprovedla jsem něco?!"optala se jí.

Andie vyjeveně koukla: " Proč????"

" Nevím sice si tady povídáme,ale jako kdybys byla úplně duchem nepřítomná a nebo semnou nechceš bavit a děláš to jenom ze zdvořilosti!"dedukovala Bella.

" Bells,"oslovila ji v poklidu a ta si hned začala myslet to nejhorší. " ty jsi nic neprovedla! Musí se ti to jen zdát!"

"Aha,"vyslovila nedůvěřivě. " Tak se zatím měj a v sobotu se ti ozvu a vyrazíme s Jess!"

Andie jen přikývla. Nechtěla se s ní přít! Bylo by to totiž naprosto zbytečné. Bella zmizela a ona se mohla vrátit zpátky k sobě domů. dobře věděla,ale že s Bellou bude pořád!



Přijela před dům, vypnula motor auta a vylezla ven. Foukal lehký vánek, který jí pročesal vlasy. Vešla do domu a rozhodla se malinko upravit než pojede do La Plush. vešla tedy k sobě do pokoje a začal prohledávat šatník a zkoumat jaké věci by se jí na tu příležitost hodily. Nechápala co to do ní vjelo,ale měla ze sebe radost. Oblékla si přiléhavé džíny a k nim si vzala fialová top za krk. Vyčesala si vlasy do malého drdolu a začala se líčit. Nikdy se nelíčila nějak výrazně, ale dnes toužila být krásná, i když nešlo o žádné rande. Šlo jen o setkání s pár vlkodlaky. Jenže to netušila co jí tam ještě čeká!

takhle upravená se vydala na svojí oblíbenou pláž. Dnes však ne přímo na pláž, ale na útes,kde věděla, že je najde. Přijížděla cestou přímo k útesu. Vystoupila a rozhlédla se kolem sebe. Nikdo tam nebyl a to zrovna čekala,že tam budou. Věřila v to. Pohlédla dolu z útesu a přála si skočit. Jen tak letět volný pádem. Rozpřáhla ruce a chystala se skočit. Odlepila nohy od pevné země a přála si létat,ale v tom jí něco zachytilo. byla vyděšená.

Copak se minulost opakuje?!

Pak otevřela oči a viděla před sebou jeho. On jí svíral se v náručí. Ona se mu jen podívala do očí…

" Zbláznila ses vždyť tě to mohlo zabít!"řekl první. Ona se mu vymanila z jeho pevného sevření.

" Mě jen tak něco nezabije,"odfrkla.

"Nikdy nevíš,co tě může zabít! mohl bych to být i teď já!"

" Kdybys chtěl udělal bys to už včera,"řekla mu přísně a jeho překvapil,ale cítila že tam nejsou samy. z lesa se vynořil zbytek smečky s dalším přírůstkem. Obstoupili Andie kolem dokola,aby nemohla nikam utéct.

" Jsi tu zas!" řekl vůdce.

" Ano," odvětila mu. " avšak nejsem tu jako nepřítel ani jako přítel!"

" jak to mám chápat?!"

" Tak jak uznáš za vhodné!!!!!"

" je tu proto,že chce vědět víc o nás,ale to bude chtít něco za oplátku nemyslíš?"řekl kdo si za ní. Byl to už jí známý Jacob.

Otočila se k němu a v očích jí byla vidět špetka nesnášenlivosti.

" Ano měl by to být rovnocenný obchod." přiznávala nerada.

" Co můžeš nabídnout?"

přemýšlela co by jim mohla nabídnout. Za chvilku na to přišla: " chcete vědět kdo jsem a co dovedu. Ukážu vám to! To je myslím fér!"

" To je opravdu fér a co budeš požadovat na oplátku?"odpověděl Sam.

Co mam ale chtít na oplátku???

Nevěděla! byla v koncích o tomhle nepřemýšlela. Věděla moc dobře jak to funguje. co od nic má chtít.

"Pomozte mi někdo! Prosím!" křičel hlas v její hlavě. Byla to Bella. Byla v nesnázích. Potřebovala jí! Cítila její bolest, její žal musela jí pomoct.


" Bells," vyslovila její jméno nahlas. Vlkodlaci zpozorněli. Andie se však ponořila hluboko do sebe,aby identifikovala odkud ji Bela volá a hlavně aby zjistila,co se tam děje.

Viděla ji stát kdesi na pasece a nedaleko od ní stát hladový upír,který se právě chystal zaútočit.

" Vydrž Bells už jdu!" její oči se proměnili a s nimi se proměnila i celá ona. Kluci couvli několik metrů od nich. Prohlédla si jejich výrazy,ale nemohla se s nimi dlouho zabývat! její kamarádka ji potřebuje teď víc než kdy jindy. Udělala salto,aby přeskočila ty, kteří jí bránili v cestě. Na minutku se otočila,aby viděla co dělají ovšem oni tam jen nestáli a ani se nehnuli. Poté se vydala k Belle.


Běžela lesem a cítila stále větší strach. To jí ještě vyburcovalo k rychlejšímu běhu. Doběhla na okraj mýtinu a viděla jak se k Belle přibližuje hladový upír. Zafoukal vítr a pročísl jí vlasy. upír se v tom okamžiku otočil a pohlédl na ní.

" Další svačinka!"usmál se.

" Já pro tebe nebudu svačinka, ale jistá smrt."odvětila mu přísně.

" Chceš mě zabít člověče,"zasmál se ironicky a Bella víc znervózněla.

" Nejen to!"odsekla mu. " Co takhle tě roztrhat na kusy a ty kusy spálit?"

" Dost si troufáš, ale ne mě nemáš!"

" Jsi si tím jisty Laurete?"odpověděla mu a jeho to naprosto zaskočilo.

" Jsme a proto zemřeš první!"odvětil jí hladový upír.

" tak to pojď zkusit!" vyzvala ho na souboj. Lauret se k ní přibližoval vysokou rychlostí, ale jí to vůbec nezaskočilo. Chtěla ho dostat blíž,aby by mu mohla ještě víc ublížit. Jakmile překročil její vytipovanou hranici zaútočila. upíra to dohodilo nějakou míly daleko a ona se rozběhla za Bello. Jenže upír se velmi rychle vzpamatoval a když byla v půlce mýtiny tak na ní skočil. Samozřejmě jí to překvapilo a nebylo možné se mu bránit. Bella na to koukala opodál a nemohla nic dělat. Věděla,že se nemůže postavit hladovému upírovi. Tenhle boj by nikdy nevyhrála.

Upír ji sevřel v pevném objetí a zlomil jí tím několik žeber. Poté ji odhodil několik stop daleko. Andie prolétla několika stromy a si zlomila ruku, pohmoždila záda,ale ani to jí nezastavilo. Vyřítila se proti Lauretovi, jenže te útok čekal a bleskurychle jí zneškodnil. Upadla na zem,ale upír jí nepouštěl ruku. Sklonil se nad ní a zakousl se. Po chvilce se zvednul a odpliv si.

" Něco tak hnusného jsme v životě nepil,"zuřil.

Avšak Andie už prostupovala bolest. Jenže ta ji nemohla ublížit. Nikdy se nemohla stát upírem.

Musím vstát a pomoct Belle!!

" Ještě že jsi mi tu zbyla ty."usmál se.

Mno tak vstávej. Musíš jí pomoct, i kdyby to byla tvá smrt!!

Udělal dva rychlé kroky a byl skoro u ní, když se z lesa ozvalo zavytí vlka. Po několika minutách se na kraji objevila postava vlka a ne jednoho. Lauret začal pomalu couvat. Věděl co jsou zač! Přišli ho zabít! Musí co nejrychleji pryč.


Ztrácel se pomalu do lesa. Bella stála o mámená a ani se nehýbala. skoro vůbec nedýchala. Když vlci zmizeli za Lauretem okamžitě se rozběhla k Andie.

Zlehýnka se jí dotkla a ona zaskučela bolestí.

" Nesmím tě tady nechat!"říkala si neustále.

" Bells jdi!"poručila jí.

"Ne já tě tady nenechám,"zakroutila hlavou.

" Jdi já budu v pořádku!"

"Ne,"kroutila neustále hlavou.

" Tak kruci zmiz tady odtud!" i když nechtěla poslechla jí a zběsile utíkala lesem ke svému autu. Nastartovala a odjela.



Nad Andie už se skláněla celá smečka vlkodlaků.

" Co s ní provedeme?"zeptal se Chris.

"Musíme ji zabít,"řekl rozhodně Sam a ukázal na její ruku. " Bude z ní upír!"

" Nebude!"řekla tichým hlasem.

"Cože,"zarazili se všichni.

" Nemůže ze mě být upír! Moje krev je jiná než normálního člověka!" To bylo poslední co řekla. Natáhle ruku ke Chrisovi a položila mu ji na čelo. Z její ruky vyšel proud stříbrného světla. Pak se její ruka snesla dolů a ona už nepromluvila.

" Musíme ji odvést lékaři,"řekl. Bylo vidět, že Sam s tím moc nesouhlasí. jenže on nedbal na jeho obavy. Zvedl ji ze země a kráčel k sobě domů.

Děkuji,ozvalo se kdesi v jeho hlavě.

" Co to kruci bylo?" ozvalo se znenadání za ním.

" Vy jste to taky slyšeli?"podivil se.

"To bych řekl," odvětil mu Jacob.

To jsem byla já!

" Jak to myslíš,"řekl a podíval se na její obličej.

Propojila jsem s tebou svoje myšlenky!!

" Cože jsi udělala?"podivili se ostatní,ale to už se blížili k jeho domu. Vešli do domu a Chris zamířil rovnou do svého pokoje. Položil jí na postel a zadíval se na ní. Nemohl tomu uvěřit. Byla tady a u něj v pokoji.

Nech si tyhle myšlenky!

Chris jen mávnul rukou a odešel. Dole se potkal s doktorem poslal ho do svého pokoje. Došel do obývaku a posadil se vyčerpaný na pohovku.

Pojď si odvést toho chlapa!

"Je to doktor!"řekl a všichni se na něj zmateně podívali.

"Ona s tebou mluví?!"zeptal se zmateně Sam.

" Jo,"odpověděl nevrle. Všude bylo ticho. Po chvilce se přiřítil dolů doktor.

" tak co je s ní?"zeptal se nedočkavě.

" Několik zlomených žeber,ale dobrá zpráva je,že nezasáhli žádný orgán,ale bude se ji špatně dýchat. Dál zlomená ruka tu už má v sádře a velice pohmožděná záda!"

" Takže je to docela vážné?"

" Je tu ještě jeden faktor." doktor se na chvilku odmlčel. " jako kdyby jí něco vysávalo energii. sice se to rychle hojí,ale…"

" Co kdyby ses jí zeptal?"rýpnul si do něj Jacob.

Dám ti odpověď.

"Tak mluv!"

Udržuju se v tomhle stavu záměrně!

" Cože,"podivil se.

Léčí mě to rychleji,ale na druhou stranu mě to i zabíjí.

" Tak se rychle koukej probudit! tady tě nikdo nechce mrtvou!"poručil jí.

Dobrá,ale ať ten doktor mi jde píchnout něco proti bolesti!

" To ti zařídím!"

" tak co se děje,"vyslovili všichni najednou.

" doktore prosím jděte jí píchnout něco proti bolesti. Probírá se!"požádal o laskavost.

" Jistě,"řekl a zmizel opět nahoru.

" Už se k tomu vyjádříš?"zaútočil na něj Jacob.

" Co chceš slyšet jdi se jí zeptat!"odvětil mu vztekle.

" To si piš že půjdu!"

" Koukejte se oba uklidnit,"zahřměl Samův hlas! Všichni z tichli a zpozorněli.

" Zítra se vrátíme a promluvíme si o tom! Teď půjdeme všichni domů a necháme tu jen Chris!" Byl to evidentní rozkaz, který museli všichni poslechnout. Všichni odešli a zůstal tam jen on sám. jenže netušil kdo právě schází ze schodů.

" Děkuju,"ozval se její hlas.

" Co tady děláš?"

" nebudu ti tady překážet!"

" Zbláznila ses?! V tomhle stavu nikam nepůjdeš," řekl a vstal. Došel až k ní a letmo se jí podíval do očí. Viděl v nich bolest,ale i něco jiného. Byla to touha,jenže to on nemohl jejím netečném výrazu rozluštit. Vzal jí do náruče a pevněji stisk.

" Ne tak pevně! Moje žebra na tom nejsou zrovna nejlíp!"

" Promiň,"řekl a podíval se na ní. Div nezakopl o schody, jak se zadíval do jejích hlubokých očí. Odnesl ji nahoru do svého pokoje a položil jí zpět na postel.

" Neodcházej,"řekl její roztřesený hlas.

Podíval se na ní překvapeně: " Cože?!"

" Neodcházej, prosím."

Sedl si tedy na postel a chvilku si povídali. Pak však ona usnula vyčerpáním přímo v jeho náručí. On jí cítil. Bylo to však jiné než kdyby se dotkl jakékoliv jiné dívky. Byla pro něj něco víc a navíc teď jí měl ve svojí blízkosti. Byl tedy nepřítel nebo pro něj byla víc???




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Teresie Teresie | E-mail | Web | 12. února 2009 v 15:06 | Reagovat

:o))) To bylo kráááááááááááááásnýýý :o))) Moc se těším na pokráčko :o))

PS: Ten novej design je úžasnej :o))

2 Verča Verča | Web | 12. února 2009 v 22:31 | Reagovat

Teda Anias... To bylo božííí! Ách, to byla nádhera! Krása! Byl to skvost! Aniasku, já tu Ironii miluju ještě víc, než před tím!

Tahle kapitolka se ti fakt moooc povedla. Jsem z toho úplně odvařená. Ale když říkám úplně, tak fakticky úplně. Tohle jsem fakt nečekala!

Bylo to tak nabité dějem. Nejprv ta scénka na terase. Jak se na něj dívala, pronikla do jeho mysli... Něčím ji přitahuje, ale ona neví čím. Pak takový odlehčení - škola, Bellini přátelé (konečně už čtu Stmívání, takže jsou mi jasný ty věci, nad kterými jsem si před tím marně lámala hlavu), to Andiino stranění se - se ji nedivím, jestli měla nějaký problémy, což mi tak připadá, anebo jestli se prostě jen bojí, jak jako nová studentka zapadne. Ale pak... Výlet do La push, opět ta úžasná smečka těch nepochybně velkých sexošů. :D A Belino volání o pomoc. Krásně jsi popsala ten Andiin boj s upírem. To bylo fakt nádherný! A u Chrise doma. Ti dva spolu v myšlenkách. :) Chudák cChris. Takhle se postupně dozvídat, co všechno ta Andie dokáže. :D Prostě úžasný! Jen se obávám, že ji asi začnu závidět. U Chrise a v pokoji.. Á, ta se má!!! :)

Ovšem úplně nejlepší byl ten konec... Ta konečná otázka...

Aniasku, ty mě zničíš, jestli budu muset čekat dlouho na pokráčko. Ještě jednou moooc chválím, protože tímhle tím jsi mi vyrazila dech, ale neboj, pro ublížení na zdraví tě žalovat nehodlám. :D

3 Teresie Teresie | E-mail | Web | 14. února 2009 v 14:18 | Reagovat

Já se snažím!!!!!! Ale nemám čas!!!!!! xD

4 Verča Verča | Web | 14. února 2009 v 23:00 | Reagovat

To je jen hodně špatnej vtip, že? To nemůžete myslet vážně!!! Vrrr!!! Tři! T-ř-i! Jen tři komentáře?! Na tak krásnou kapitolku, která je plna děje, úžasnýho popisu, napětí? Já to prostě nechápu!

5 martnka martnka | Web | 15. února 2009 v 21:44 | Reagovat

aniaskko moje ty si zlatíčko:-* kapitola byla nádherná, u toho konce jsem se culila jak chovanec z opavy(ahoj verčo:D) bylo to opravdu moc krásný a já jsem natěšená na další kapitolku:) bohužel jsem nucena vypnout pc, takže komentuju jen tak narychlo, zítra se rozepíšu;)

6 martnka martnka | Web | 18. února 2009 v 18:12 | Reagovat

anias ty flákačko jedna! přidej rychle kapitolku! nebo zešílím! chceš abych zešílela? anias prosím prosím kapitolku. a pokud kapitolku přidáš až ewil bude mít tu svojí část, tak jí přinuť aby to už napsala, protože to čekání je nehrázně strašné!

7 martnka martnka | Web | 18. února 2009 v 18:13 | Reagovat

Kapitola kapitola kapitola kapitola kapitola kapitola!Kapitola kapitola kapitola kapitola kapitola kapitola!Kapitola kapitola kapitola kapitola kapitola kapitola!Kapitola kapitola kapitola kapitola kapitola kapitola!Kapitola kapitola kapitola kapitola kapitola kapitola!Kapitola kapitola kapitola kapitola kapitola kapitola!Kapitola kapitola kapitola kapitola kapitola kapitola!Kapitola kapitola kapitola kapitola kapitola kapitola!Kapitola kapitola kapitola kapitola kapitola kapitola!Kapitola kapitola kapitola kapitola kapitola kapitola!Kapitola kapitola kapitola kapitola kapitola kapitola!Kapitola kapitola kapitola kapitola kapitola kapitola!Kapitola kapitola kapitola kapitola kapitola kapitola!Kapitola kapitola kapitola kapitola kapitola kapitola!Kapitola kapitola kapitola kapitola kapitola kapitola!Kapitola kapitola kapitola kapitola kapitola kapitola!

8 martnka martnka | Web | 18. února 2009 v 18:14 | Reagovat

anias? přidáš kapitolku? prosím, že jo, že jo že přidáš kapitolku. já tě mám tak ráda...zvlášť když přidáváš kapitolky:D

9 martnka martnka | Web | 18. února 2009 v 18:15 | Reagovat

tak kdy bude to pokračko? dneska? fakt? teda anias ty jsi pěkně pilná:) dělášmi radost:)

10 martnka martnka | Web | 18. února 2009 v 18:17 | Reagovat

jo a jsem tu jako martnka ne usu, tak se na mě nezlob:)

11 martnka martnka | Web | 18. února 2009 v 18:17 | Reagovat

ale na kapitolu se už moc moc moc moc moc moc moc moc moc moc moc těším. Takže slibuješ, že jídnes přidáš?

12 martnka martnka | Web | 18. února 2009 v 18:19 | Reagovat

jako anias, já už se nemůžu dočkat pokračka. už aby tu bylo, nebo budu mít absťák!

13 martnka martnka | Web | 18. února 2009 v 18:20 | Reagovat

M

14 martnka martnka | Web | 18. února 2009 v 18:21 | Reagovat

A

15 martnka martnka | Web | 18. února 2009 v 18:21 | Reagovat

R

16 martnka martnka | Web | 18. února 2009 v 18:21 | Reagovat

T

17 martnka martnka | Web | 18. února 2009 v 18:21 | Reagovat

N

18 martnka martnka | Web | 18. února 2009 v 18:21 | Reagovat

K

19 martnka martnka | Web | 18. února 2009 v 18:24 | Reagovat

..A

20 martnka martnka | Web | 18. února 2009 v 18:24 | Reagovat

C

21 martnka martnka | Web | 18. února 2009 v 18:24 | Reagovat

H

22 martnka martnka | 18. února 2009 v 18:24 | Reagovat

..C

23 martnka martnka | 18. února 2009 v 18:24 | Reagovat

E

24 martnka martnka | 18. února 2009 v 18:25 | Reagovat

P

25 martnka martnka | 18. února 2009 v 18:25 | Reagovat

O

26 martnka martnka | 18. února 2009 v 18:25 | Reagovat

..K

27 martnka martnka | 18. února 2009 v 18:25 | Reagovat

..R

28 martnka martnka | 18. února 2009 v 18:25 | Reagovat

..........A

29 martnka martnka | 18. února 2009 v 18:26 | Reagovat

Č

30 martnka martnka | 18. února 2009 v 18:26 | Reagovat

...K

31 martnka martnka | 18. února 2009 v 18:26 | Reagovat

O!!!!

32 martnka martnka | Web | 18. února 2009 v 18:28 | Reagovat

vzkaz pro verču: už mě to spamuje i tady:(

nevíš čím by to mohlo bejt? O:-) :D

33 martnka martnka | Web | 18. února 2009 v 18:28 | Reagovat

anias víš co? já už raději končím, když ta kapitola teda dneska bude jo:)

34 martnka martnka | Web | 21. února 2009 v 14:58 | Reagovat

s ohněm si nahraju...mým živlem je odjakživa voda xD

35 Ewilan Ewilan | Web | 26. února 2009 v 17:19 | Reagovat

Kapitola byla skvělá...většinu názoru jsem ti řekla ve škole:)

úžasně jsi popsala emoce, na to ty máš talent. Líbí se mi jak probíhá ten děj. Nic neuspěcháváš, necháváš si na všechno čas a napínáš čtenáře:) - i když já vím, jak to bude pokračovat, že?:D

Nejlepší byla ale scéna s Chrisem:) jojo, je to kus:D

Mám ráda tuhle povídku a jsem ráda, že v ní dál pokračuješ.

36 Jane Jane | Web | 26. února 2009 v 20:04 | Reagovat

U mě na blogu je info o povídce. Hned na titulní straně blogu,první článek.

Přečti si to, prosím.

37 wladka wladka | Web | 4. března 2009 v 10:27 | Reagovat

ahoj precitala som  si to a musim ta pochcali je to naozaj skvele tak plsky pokracuj

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama