1.kapitolka 1/2 Ztracené je znovu nalezené

2. listopadu 2008 v 13:59 | Anias |  Ironie osudu
Zdravím,
měla bych se omluvit, ale dělat to nebudu. Kapitolku jsem tedy napsala a doufám, že ji teda okomentujete. Vím, že je s týdením zpožděním, ale p pravdě mě psaní teď nějak nejde a to se odráží i v tady týhle kapitolce. Nevím co to semnou je, ale prostě mě to nebaví.
Takže jsitě se teď ptáte co bude s dalšíma kapitolka a to halvně s Kroky.. Nevím vůbec kdy pribydou budu se snažit jí nějak sesmolit a pak vám jí sem dát,ale nevím jak dlouho mi to bude trvat.,.Doufám, že takhle éra nepsaní se změní a já začnu psát dál.
Mno uvidíme...
co ke kapitolce říc.. je nudná,ale opravdu je nudná..
Límítek budu dávat u minulých kapitolek jsem je nedávala,ale teD´ho dámm... 15-20 komentářů...
Věnování patří těm kdo četli prolog a hlavně kometovali!!!
Anias

Andie ani pořádně nevěděla co se tady stalo. Byla celá zmatená a nebyla jediná. Bella na tom zrovna taky nebyla nejlíp, jak jí Edward strhl na zem tak ji ještě víc poranil a Carlisle jí musel dávat dohromady. Přitom stačilo jen požádat Andie,aby jí vyléčila. Jenže o těchto schopnostech nikdo nevěděl. Nevěděli toho ještě hodně.Co by měli vědět. Jen jim to nechtěla říc za těchto okolností co se tady stalo. Esme stála vedle Carlisle a snažila se mu nějak pomáhat. Anurie raději odešla pryč.


Cestou z pokoje jsem zahlédla Elmettovo mohutné tělo,jak brání Jasperovi dostat se zpátky do domu. Andie propadla panice a pocitu ž e zato může zrovinka ona sama. Samozřejmě tomu mohla taky nějak pomoct, když umí ovládat emoce,ale to by musela zrovna chtít kouzlit a to se nestalo. Jenže tohle si obec neuvědomovala. Byla z toho celá rozhozená. Seděla ve svém pokoji a přemýšlela o všem možným.

Tenhle okamžik ji naprosto pohltil, že nedokázala přemýšlet nad něčím jiným. Neustále si přemítala všechny situace,ale na nic nepřišla,ale pořád docházela k názoru,že je to její vina. Spadla do toho samého v čem byla, když se přistěhovala do Forks.

Cítila,že musí odejít. nevěděla na jak dlouho. Jediné co věděla,že prostě musí. všechno si znovu projít a hlavně si promyslet co bude dál s jejím životem. Věděla,že tohle nenechá rodinu jen tak chladnou. Bude to mít následky,jako všechno v jejím životě.

Otevřela dveře a sbíhala schody dolů do obývacího pokoje. Rozhlížela se kolem sebe,aby jí nikdo neviděl odcházet. Jenže to měla smůlu v obýváku na pohovce seděla Ewilan a koukala na televizi. Andie překvapilo,že není venku s ostatními,ale když se zaposlouchala slyšela mluvit ostatní členy až na Alici a Jaspera.

" Kam jdeš?"

"ehm….Mno víš já potřebuji být chvilku sama,Ewilan,"odvětila jí Andie.

"Proč? Andie, tohle nebyla tvoje vina. Jasper je upír a ti se někdy nevládnou,"řekla klidným hlasem.

" Možná ano a možná taky ne!"špitla." Já prostě chci sama přemýšlet."

" dobrá tedy,ale vrať se brzo," řekla a lehce jí objala.

Andie opět pocítila teplo domova,ale v tuhle chvilku jí to moc nebylo platné.

Běžela lesem. Běžela tak zběsila,že se zastavila na nějakém útesu. ani pořádně nevěděla kde to vlastně je. Ale bylo jí to šuma fuk. Jen koukala nějakou dobu do vln. Cítila se tam přímo božsky, jako kdyby z ní odplouval všechen stres a starosti posledních dní. Sešla pomalu dolů na pláž. Tam se posadila a relaxovala než za sebou uslyšela zvláštní zvuky. Trhla sebou a napřímila se.


Bylo to několik kluků z La Plush, ale tihle byli neobyčejní. To vycítila i ona sama. Nechala je přiblížit blíž k ní ,aby i ona si je mohla prohlédnout. Když byli dostatečně blízko tak se konečně otočila tváří k nim. Kluci se zarazili, nejen oni ale i Andie. Oni byli totiž přímo obrovští a silní. Měla chuť utíkat,ale z nějakého nevysvětlitelného důvodu to neudělal.


Zachovala klidnou hlavu a změnila svůj postoj.

" Je to upír nebo to není upír?"zeptal se jeden toho největšího z nich. Andie z toho pochopila,že je to jejich vůdce.

"Smrdí tak,ale být upír tak už by na nás zaútočila,"odvětil mu jejich vůdce.

V tom přišel čas na Andie: " Máš pravdu nejsem upír, ale kdo jste vy?"

Stáli zaraženi nad tím že k nim vůbec promluvila. Andie pocítila jejich myšlenky a musela se pousmát. Jinak to prostě nešlo.

" Řekni mi kdo jsi ty parazite?"řekl další.

To Andie rozčílilo na nejvyšší otáčky, až se neovládla. její oči okamžitě zčernaly a to znamenalo hrozbu pro všechny kluky co tam zrovinka byli. Odhodila toho chlapce takovou rychlostí, že narazil na pěkně tvrdou zem. Ostatní něco chtěli podniknout,ale jejich vůdce jim to nedovolil. držela chlapce v zajetí a ten se pod tím tlakem kroutil na všechny strany, když si to konečně uvědomila co udělala ihned chlapce propusti ze svého mocného sevření. oči se jí taky hned vrátili do normálu. Všichni na to koukali a nevěděli co mají dělat. Chlapec pořád ležel na zemi a hudroval svým přátelům, že mu ni nepomohli.

" omlouvám se,špitla dívka a oni byli překvapeni tím co slyšeli.

"Ty jsi ta nová dívka, která žije u upíří rodinky, že?"oslovil jí jejich vůdce.

"Ano!"odvětila mu s klidným hlasem.

" Mohl jsem si myslet,že tě vyšlou na průzkum,"řekl chladně.

" Na průzkum čeho?"nechápala.

"Nebo ne,"svraštil čelo vůdce.

" Ne ocitla jsem se tu náhodou a navíc vůbec netuším kde to jsem!"odvětila mu. " Já jsem Andie a ty jsi kdo"

" Já jsem Sam, vůdce smečky,"řekl jí mohutným hlasem. " Ale co jsi zač ty?"

"Ehm.. to je na dlouhé vyprávění,ale jedno ti mohu říc s jistotou!!!Upír fakt nejsem a nehodlám ublížit tobě ani tvým lidem pokud oni nebudou chtít ublížit mě!" Odvětila mu s klidným hlasem Andie a už chtěla odejít.

" Počkej tohle přeci není konec. Já tě jen tak nemohu nechat jít a vrátit se k pijavicím."

" Proč ne?"vykulila na něj oči.

" Bydlíš v domě upíru a pro nás bys byla skvělý úlovek,"řekl.

" Být tebou tak proti mně nic nepodnikám!"

vzhlédla nahotu a tam stála Bella .

" Co ta tady dělá?"řekli oba současně. Sam se jen na Andie nevěřícně podíval,ale raději nic neřekl. Bella k nim přiběhla a z ničeho nic objala Andie. Tuhle reakci vůbec nečekala a vůbec to že by Bella začala plakat.

"Bello co se děje?"optala se jí Andie.

"Já nevím!"podívala se na Andie a pořád plakala. " Jde o Edwarda!"

" co je s ním?" vyzvídala dál a Sam a jeho smečka mezitím zmizeli.

" To je to co já právě nevím. Prosím promluv si s ním na tebe jisto jistě dá,"vyslovila Bella svoje přání.

"Dobrá tedy,"souhlasila. " Ale teď tě odvezu domů!"

Bella nemně přikývla,ale bylo na ní vidět jak je doopravdy skleslá. Andie jí tedy odvezla domů a pak se vydala do domu Cunellových, zjistit co Bellu tak rozrušilo.

Celou cestu nad tím přemýšlela, co se děje s Edwardem, že Bella přišla až za ní?


Když přicházela k domu, pocítila chaos. Většina z nich byla frustrace, smutek.. Nic nenaznačovalo to,že je Cunellových dům šťastný. dnešní večer jí poznamená na dost dlouho. Nejen ji samotnou,ale i Bellu a spoutu lidí kolem těhle dvouch. Andie byla v rozpoložení.

Na jednu stranu chtěla utéct,ale nu tu druhou chtěla vědět co se tady děje. Jenže její pocit útěku byl mnohem větší. utéct daleko od všeho a dlouho se nevracet. Ale to by znamenalo jednu věc: Příjezd Caleba a to mu Andie chtěla zabránit. sice nevěděla proč,ale nechtěla,aby se její bratr vrátil. Na jednu stranu by ho ráda viděla a také chtěla vědět jak se všichni kluci doma mají,ale nějak k tomu všemu vzít telefon a zavolat a zeptat se na všechno co se děje doma. Jenže to nejde! Není ani divu potom co tam zažila.

Sebrala všechnu odvahu a pomalu vcházela do domu, když zaslechla vášnivou debatu.

" tohle ted´nemůžeme udělat Edwarde,"mluvila rozčíleně Esme. " ber také ohledy na Andie! Vždyť je tu jen pár dní a řekněme si upřímně moc jsme jí to tady neulehčili."

"To je,ale jen a jen její problém,"vyštěkla Rosalie.

"Není to od tebe pěkné se k ní takhle chovat,vyčetla jí Ewilan.

"Co ty můžeš vědět. Vždyť je to jen chudinka, která neví kde je její místo! cpát se do rodiny upírů!"

"Sklapni Rosalie,"vyjel na ní Edward. " ty si vůbec neumíš představit, co se jí stalo,"pokračoval rozčíleně Edward.

Rosalie sklapla a to doslova. viděla jak je Edward rozčílený. v tom potichu vcházela do dveří Andie.

"Nerada ruším,"špitla.

" Nic se neděje holčičko,"řekla jí maminkovsky Esme.

" Ne, nechci rušit,"řekla a přitom koukla na Rosalie " Jen bych chtěla požádat Edwarda,aby za mnou pak přišel."

Edward ji lehce pokynul a Andie to brala jako souhlas. Otočila se tedy a šla do svého pokoje. Přitom cítila na svých zádech,jak se na ni Rosalie dívá. Měla chuť se otočit natvrdo se jí zeptat co proti ní má,ale z nějakého důvodu to neudělala.

Vešla do pokoje a ponořila se sama do sobe.Nechtěla ani vědět co si dole povídají. To co slyšela jí stačilo. Mohla všechno vědě dřív než to bylo vysloveno. Stačilo se jí jen zaposlouchat do tak už tichého domu. Nakonec usoudila,že jí to řeknou sami až nato budou připraveni. Bála se jejich rozhodnutí. Jestli se rozhodnou tak jak si myslela mělo by to pro ní katastrofický dopad.



Seděla ve svém pokoji a přemýšlela nad dnešním zvláštním večerem a jeho událostmi. Hlavně nad těmi chlapci! Co jen byli zač?! Nikdy se z něčím takovým nesetkala, ale když je viděla pocítila něco zvláštního,jako kdyby oni samotní nevěděli, co udělají. Připadalo jí,jako kdyby byli mezi sebou nějak propojeni,ale bylo to jiné propojení než mezi ní a Calebem. Tohle bylo, jako pouto mezi vůdcem a jeho strážníky, kteří skrývají veliké tajemství….



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jenn Jenn | Web | 16. listopadu 2008 v 22:56 | Reagovat

No wow! Lidi, kde jsou komenty?! Kapitolka moc povedená. :) Zase tuna překlepů a všeho, ale tak...ncmnt:)) Líbí se mi to. Místama jsem teda vůbec netušila o co jde, že to bylo tak napsané chaoticky, ale líbí se mi toooo:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama