3.kapitola 1/2

20. března 2008 v 21:56 | anias |  Zrození moci
Zdravím,
vím že mi to malinko dýl trvalo než jsem napsala další kapitolku, ale byla jsem tak jak se říká doce v těžkej životní situaci. A proto bych chtěla věnovat tuhle kapitolku pár lidem, kteří stalí při mě v posledních týdnech. Tažke je to v první řadě Ewelianka-kterej opravdu moc děkuju za co pro mě dělá a hlavně že je tak skvělá kamarádka, která mi dokáže poradit a hlavně potpořitv době kdy to opravdu hodně potřebuju. svůj život bych si bez tebe nedokázala představit. dkuju moc za to že jsi do mého života vstoupila a že jsi taková jaká jsi. Tak dále je to Zuzanka-taky opravdu moc děkuju za všechno...a do třetice jsou to Leňulka, Domulka, Májuška a také Peťa-temto sjkvělým lidičkám chci taky moc poděkovat, ýe jsou skvělými kamarády a vím že s e u nich na hodne vcí můžu spolehnout.... tak to by bylo nejspíš všechnio z toho děkovaní.. Jinak kapitolka se mi povedla o hodně delšíí takže PROSÍM O KOMENTY,ALE O POŘÁDNÝ KOMENTY NE V JEDNEJ VĚTE...
děkuji Anias

"Budou tu nejspíš nějaká opatření černé magie.Také víme proč, že?"pravil a přitom se díval do mých očí. Musela jsem nakonec podívat jinam. Znervózním mne na tolik, že jsem nebyla schopna ani dýchat. Ale přeci jenom ze mě vypadla nějaká ironická slova: " No jistě, že víme!"
Nemohl ani nic jiného čekat. Jak to řek tak to řek. Třeba to nemělo ani vyznít tak jak to vyznělo,ale už se stalo.
"Budou tu nejspíš nějaká opatření černé magie.Také víme proč, že?"pravil a přitom se díval do mých očí. Musela jsem nakonec podívat jinam. Znervózním mne na tolik, že jsem nebyla schopna ani dýchat. Ale přeci jenom ze mě vypadla nějaká ironická slova: " No jistě, že víme!"
Nemohl ani nic jiného čekat. Jak to řek tak to řek. Třeba to nemělo ani vyznít tak jak to vyznělo,ale už se stalo.
" Povídej mi dál co se stalo před lety mezi matkou a otcem,"zeptala jsem se malinko nesměle.
Také to na mě poznal. Zas se na mne díval těma krásnýma očima. Ten kluk ví, jak na mě má zaujmout. Ale přeci jenom se nad mojí otázkou zarazil. Teď se naše pohledy doopravdy střetly a já jsem se opět zaryla do světle modrých, hlubokých očí.
" O tom já ti vyprávět nemůžu. To ti poví až doletíme na místo nebo spíš dojedeme. Na Aryge poletíme jen za hranice státu, jak už jsem řek,"odmlčí se na pár minut. "Teď poletíme kolem města Erlakobatu a kolem malé vesničky Karauly až do Darmského lesa, kde přenocujeme.Na hranice mezi královstvími je to asi tak 70 kilometrů. Což budeme letět tak 3-4 hodiny,ale nedá se to srovnat s dálkou do hlavního města Eleriany. Tedy taky pokud nebudou žádné jiné problémy a ty nepoužiješ svou moc."
" Proč nesmím použít svou moc?"optám se nesměle.
Otočí se a kouká ne mě dost nevěřícně.
" Ty nevíš, protože by nás okamžitě našli. Až budeme zahranicema tak kouzla používej jak chceš,ale do té doby ne!"rozkazem řečeno.
Jen souhlasně přikývnu a na nic víc už se radši nevyptávám. Jestli bych se k tomu vyjadřovala tak bychom se jen pohádali.A to nechci v žádné případě. Mohl by mne tu také nechat a co já bych si tu také počala v takové pustině.
Oba mlčíme strašnou dobu rozhodnu se to strašné mlčení prolomit. Zeptám se ho na historii království ať mam co nejvíce informací toho co se dělo v minulosti. A také samozřejmě získat nějaké slabiny druhého království pro boj s nimi, kterému se nejspíš nevyhnu.
Ale než se ho stačím zeptat řekne: " Podívej támhle je ta malá vesnička Karaupa. Ta ještě není celá ponořena do temnoty,ale brzy to přijde. Tvůj otec a celý řád je velice silný. Když se království rozdělila, tak se lidé mohli stěhovat kam chtěli a vyznávat jakou magii chtěli. Jenž teď už to nejde."
"A kdo všechno tohle způsobuje?"optám se nevěřícně.
Vykulí na mě oči: " Ty jsi mne snad vůbec neposlouchala. Vždyť jsem říkal, že tvůj otec a celý řád Nexus za tím stojí. Chtějí ovládnout celý náš svět a docela se jim to daří. Bílou magii úplně vybíjejí. Do posledního člověka i dítě s nikým si servítky neberou."
Už vůbec ničemu nerozumím. Je to všechno tak spletité. Ani nevím kde mám hledat odpovědi na všechny svoje otázky. Proč to otec všechno dělá? Co tím získá? Měli by se radši s matkou udobřit a sjednotit království než pozabíjet jeden druhého! Chtěl mě opravdu jen jako hračku to je k neuvěření. Teď vím, že musím udělat všechno proto, abych ho zastavila. I kdyby mě to mělo stát život. Když to bude nutné tak ho i zabiju.
"Pověz mi ještě něco historii?"zeptala jsem se po dlouhém přemýšlení.
Sice kouká opět dost překvapeně, že chci něco vědět o zemích. Ale začne vyprávět: "Tak kde jsme to skončili. Á ano, už si vzpomínám u mustangů. Poté co se vedli války o jejich záchranu se začali lidé Bílé i Černé magie hádat i osud království. Tehdejší vládce Kartan věděl, že dojde k válce a nechtěl ji riskovat otevřenou válku proti Nexusu a jeho stoupencům. Věděl i že se království rozdělí ať chce nebo nechce. Nikdy by to neovlivnil. Tedy domluvili se, že hranice Mordanského království budou vést po Darmský a Kouzelný les. Přesně napůl cesty mezi celkovým královstvím. Tak tedy hlavní představitelé Aditerského a Mordanského království uzavřeli smlouvu o míru a o všech vrstvách kouzlených bytostí. Dohoda byla dodržována po staletí,"pauza. Pozorně jsem poslouchala dál a hledala zároveň nějaké chyby Mordanského království. " V paktu bylo také ujednáno, že lidé, kouzelné bytosti, elfové, trpaslíci a všichni ostatní se mohou volně stěhovat a vyznávat jakou magii chtějí. A že jim v tom nesmí být bráněno. Tím by se porušovala práva všech osob na volnou černou magii nebo na zemskou bílou magii. Každá z magii se nějak lišila, jak skřítků, tak elfů, trpaslíků a dokonce i víl a mnohem a mnohem víc bytostí, kteří žijí na tomto světě. Podívej se támhle je řeka tak to jsme tak za 2 hodinky nad Darmským lesem,"přerušil svůj velice zajímavý výklad.
Podél řeky letíme velice dlouho. Z celého jeho vyprávění jsem nepochopila, jak jsou vlastně velké obě království. Ani kde leží, jestli leží u moře. A hlavně kolik v nich žije lidí. Připadá mi, že moc míjeli jsme jednou vesnici a jinak nic. Ani kdyby nějaký dům uprostřed planiny. Prostě nic. Jako by tu ani lidé nežili.
"Vidíš to, co to támhle letí?zeptala jsem se malinko nesrozumitelně.
Připadala mi, jak velcí ptáci.
" To jsou mustangové. Pamatuješ už jsme o nich mluvili. Neměli by nám ublížit, pokud nebudou pod vlivem černé magie nebo na nich nesedí přívrženci Nexusu. Ale vypadá to, že na nich nikdo není,"ujistil mne.
Sice mne ujistil,ale já jsem stejně vyděšená.. Přeci jen tam můžou být a pak se vrátit a zaútočit. Někomu ublížit. Přivést mě tam kam nechci. Přinutit zabíjet a vládnou celému světu. Ještě co by bylo horší zabíjet všechny odpůrce té jejich krutovlády. Všechno co jim stojí v cestě potrestat a použít svoje schopnosti k něčemu co bych nikdy neudělala. Ovládnou celou moji mysl. Pohrávat si se životem jiných lidí nebo je všechny vyvraždit, tak jak to dělají do teď. Jestli jsou tam tak použiji kouzla ať se mi to líbí nebo ne . Ochranné kouzlo zmizelo jen co jsme byli za městem . Teď nás zřejmě už nic nechrání. Já si to alespoň myslím, jelikož jsem neviděla Devila kouzlit a řekla bych že beze slov se kouzlit nedá.Jestli nás někdo sleduje budeme snadný cíl pro jakéhokoliv kouzelníka nebo jakoukoliv kouzelnou bytost, která by nám chtěla ublížit. Nebo taky nedej splést si nás s mustangem a členem řádu. Mohou nám ublížit ještě dřív něž dorazíme za hranice, ale taky než dorazíme do Darmského lesa. Opustím se od takových myšlenek a užívám si konečně let na Pegasovi. Je to tak neuvěřitelné vidět pod sebou louky, pole, potůčky a hlavně tu rozsáhle velkou řeku. Je to něco, co jsem dlouhá léta ve skrytu duše přála, ale nikdy nemohla mít. V mém bývalém světe nic takového neexistovalo. Letadla byla teprve ve vývoji a vzducholodě byly příliš nebezpečné.
Přistávání je malinko neohrabané. Jakmile sesedneme z Arygy, tak Devil schání všude možně dřevo na rozdělání ohně. Rozdělá ohně a vykouzlí dva spacáky. A nejen je. Kastrol na oheň, pár jablek a také sušené hovězí maso. V kastrolu uvaří polévku. Nalije do hrnku a podá mi ho i s lžící. Musím konstatovat, že polévka je velice chutná. Ani nemám co bych jí vytkla a to je co říc. Byla jsem na tohle vždycky cimprlína. Ale k téhle opravdu nic. Možná je to taky proto, že jsem pěkně vyhládlá. Je skoro jako od Elizabeth.
Polévka mě ta k zasytila,že odmítnu sušené hovězí i jablko. Raději se zachumlám do spacáku. Pozoruji Arygu je po celé Dlouhé cestě hodně vyhladovělá. Chroupá jedno sousto trávy za druhým. Konstaju, že snědla opravdu velký kus pastviny na které jsme přistáli. Spokojeně si najde nějaký lepší kousek trávy a odpočívá. Ale ne moc daleko od nás. Zřejmě je jí taky v noci malinko zima, tak chce být blízko ohně. Devil se zvedne a poodejde za ní. Já se mezitím se pořádně schoulím do spacáku u ohně.
Pozoruji ty dva jak si skvěle rozumí a jaký k sobě mají vřelý vztah. Ještě je tu jedna zvláštnost Aryga mu ani neodpovídá. Vůbec neutuším, jak by se mohli dorozumívat. Snad nějakou telepatií nebo něčím takovým. Moc po potom nepátrám. Cítím, že na to není ten pravý čas, abych se začala vyptávat na jejich soukromé věci. Po nějaké době se navrátí. Vleze si do spacáku a odvrátí se ode mne. Taky se ho nemám náladu na něco vyptávat ohledně války i celého království. A jakou v tom mám vlastně roli já. Polehounku upadám do takového polospánku. V tom ještě vzpomínám na táboření s kamarády, které jsme každý rok podnikali. Také na celou atmosféru,kterou jsem si dokázali vytvořit. Oheň vždy pěkně plál a já s ostatními holky nasbírali dostatek dřeva,aby nám vydržel až do rána.Kruťas alias Pepa Vojtek, vždy hrál na kytaru táborové písně,ale když chtěl uměl to rozbalit pořádně od podlahy. Byly to nepředstavitelné časy. To nepočítám kolikrát jsme spali jen tak pod širákem, ale jen díky neschopnosti jedné z nás přinést stan. Každá si stěžovala na druhou, která ho měla přinést. Byly t velice zábavné chvíle při kterých se kluci báječně bavili a my se jen dohadovali.Nikdy jsem si nemyslela, že to může skončit takhle. Je to opravdu, jak když jsem úplně na jiné planetě nebo v nějaké špatném snu. Otevřu oči a odprostím se od minulosti. Podívám se nahoru na oblohu jestli už objevím nějakou hvězdu ze známých souhvězdích. Ale nic obloha je černá až temná. Místami rudá, jak zakletá. Nejspíš za tím stojí můj otec. Ve výsledku kdo jiný. Neznám větší zlo na tomto světě než je on a ten jeho připitomělej řád. Začínám se zamýšlet nad přítomností i nad svojí budoucností , která je teď velice důležitá. Byla bych radši kdyby k tomuto nikdy nedošlo. K ničemu! A já jsem nemusela řešit otázky typu, jak přežiji dalších pár dní. Vyhlídky nejsou moc přívětivé a to mě začíná hodně znervózňovat. Ani z jedné strany. Ať se na to dívám jakkoliv. Z každá strany je něco proti. Jestli pomůžu matce nebo otci, jaký to bude mít dopad na lidstvo. Vždyť válka přináší jen smrt. Bere od rodin manžele, otce a samozřejmě také syny. Jen ty! Bere i matky a děti pak končí na ulici vyhladovělé a žebrající o kousek kůrky z chleba. Někteří se dají na loupežení nebo se přidají na scestí, protože budou snad polapitelní a hlavně snadné obět pro řád. Ke všemu budou používat magii jen aby se pomstili tý co to všechno zavinila a vzal jejich rodiče do války. Tohle nejspíš bude chtít udělat a poštvat proti mně spoustu lidí. Zaručí jím bezpečí jen aby se k němu přidali. Spousta lidí na něj odpoví, když jim zajistí jim "svobodu bez války". Jako kdyby to masové vyvraždění už nestačilo. Je jasné, že zlo musí potrestáno. Ať je to kdokoliv a kýmkoliv.Opravdu válka přináší jen neštěstí, smrt, hladomor a hlavně smrtelné nemoci lidem, kteří za nic nemůžou. Ale potká je to díky jednomu člověku, kterému rupne v hlavně a chce ovládnou svět. Jaký to má vlastně smysl. Mám jen dvě možnosti bojovat a zemřít nebo nečině sedět a koukat, jak vyvražďuje polovinu lidí Bílé magie.Ještě je tu jedna možnost! Na tu jsem skoro zapomněla. Vzdát se! Utéct před celým kouzelnickým světem. schovat se někde a tam zůstat a nevylést dokud to všechno neskončí a jedno království nevyhraje.Ale tohle nikdy neudělám! Potom co jsme v posledních týdnech prožila. Nedovolím a hlavně neopustím lidi, kteří mne potřebují jen proto že se bojím. Udělám cokoliv, abych lidi téhle země osvobodila. Nikdy nedovolím, aby mu propadli, i kdybych měla přitom přijít o život. Pokud nebudu mrtvá dřív než dorazíme do Eleriany. To bych s tím nic moc nejspíš neudělala. Nebo by se mi taky mohlo stát, že budu přinutěná nějakou vyšší mocí ke službě proti mé vůli.Ale co potom až válka skončí a my vyhrajeme?! Co bude s oběma ZEMĚMI?!Kdo jim bude vládnou a rozvíjet jejich finanční potřeby a řemesla. Je tu spousta otázek na které nemám odpověď. A vůbec nevím kdo mi zodpoví. co řeknu lidem až před ně předstoupím.jako ahoj všechno je ok jen jdeme do války?! Nevím si s ničím rady. Je to, jako kdybych byla úplně v jiné realitě a skok do jiné etapy mého života. Je tu ještě jedna otázka, jak já takhle mladá můžu vládnout lidem?! Bez všech zkušeností?! Prostě jen tak usednout na trůn a dělat rozhodnutí, které ovlivní životy lidí. To mi přece nemůže být souzeno….
Z mého přemýšlení mne vytrhne hlas. Ne lededajaký hlas,ale Devilův:
" Nad čím přemýšlíš?"
Otočím se a zadívám se do těch míst kde leží.
" Přemýšlím nad touhle celou prekérní situací? odmlčím se za malinký moment a začnu mu popisovat všechny svoje otázky. "Co všechno mám dělat? Kdo mi řekne, co mám dělat? A hlavně co čekají ode mě lidé, když vstoupíme do otevřené války."
Vyrchlím to na něj tak rychle, že se snad nestihne zorientovat. Ale já nehledě na to co stihnul nejraději bych pokračovala.
Ale než vyslovím svojí myšlenku, tak mě přeruší: " Tak na tyhle otázky se těžko hledají odpovědi. To musíš hledat jen ve svém srdci. pokud vstoupíme do otevřené války, lidé od tebe budou očekávat co nejvíc. Celý svět se připravuje na tvůj návrat, jak ta špatná část tak mi. Už jsi ukázala, že dokážeš vzdorovat. Ani já osobně nevím, co od tebe mám čekat. největší chybou je, že tě přivedli tak pozdě. Vlastně až když vstupujeme do války. Kdyby tě přivedli už před několika lety, byla bys připravena a nemusela jsi řešit tyhle ty otázky.Teď už bys mohla stát pevně na svém místě. No byla to chyba. Největší na ní podíl Lilendra a hlavně tvá matka. Dalo by se říc, že je to druhá velká chyba královny."
A mlčí!Chyby královny?! Ale já přeci nejsem ta pravá, kdo má být královna. Nic o ničem nevím.
" Ale já přeci nemůžu být královna?!Vždyť na to nejsem ani připravená. Nemám ponětí do čeho se tady ženu,"pravila jsem smutně. Všechno ve mně vře,ale ne vztek nýbrž smutkem.Jestli chtěli abych něco dokázala, tak proč mne nepřivedli dřív?!
" V tom nemáš pravdu, že nemůžeš být královna. Jsi královské krve stejně tak jako já a pár dalších tvých příbuzných. Máš to prostě v sobě a už jsi to dokázala. Nejen mě,ale celému našemu světu. Možná si už na to nepamatuješ,ale v tu chvíli kdysi se vzepřela a odešla. Dovolila jsi nám tě zachránit. A já si osobně myslím, že dokáže mnohem víc až se naučíš používat kouzla. Patříš jednouše k nám," mluvil upřímně. Ale moc mě neuklidnil. Jen vytvořil nové otázky!
"Ty jsi můj příbuzný?"optám se až moc udiveně.
"Ne já nejsem tvůj příbuzný.Já jsem potomek krále Kroja. Zbil ho řád před několika lety, když se to dozvěděla tvoje matka, tak ihned nastoupila na jeho místo,"řekl nejspíš se smutným výrazem ve tváři. Je vidět, že ho ta příhoda s otcem velice trápí. Ani se mu nedivím. Nedokážu se pořád srovnat, co chtěl dělat otec s mým životem.Nejen s mým,ale všech lidí. Velice mě to trápí. Nikdy jsem si neuvědomovala, co je na světě zla, utrpení a smutku. Je to jako kdyby někdo vypustil Pandořinu skříňku. A teď mám možnost proti tomu bojovat. Hlavně, aby byl svět lepší.
"Nemusíš se strachovat.Všichni ti pomůžeme naučit se to co budeš potřebovat.Tvoje výuka nejspíš začne v Kanaře. Je to velice silné město proti všem kouzlům,ale bude to mít jediný problém je daleko od Eleriany. Takže budeš s matkou je chvilku,"oznámil mi jednoduše.
Tahle zpráva mě zasáhla jako blesk z nebe. Tak já budu vědět kde jsem,ale přesto s nikým ze své rodiny nebudu. To je fakt vůči mě strašně nespravedlivý. Takových let si myslím, že nikoho nemám a teď když se objeví celá moje rodina tak s ni stejně nebudu. Proč za to platím tak vysokou daň?! Na to mi nikdo opět neodpoví. Stejně jako na má ostatní otázky. Jak řekl Devil na to musím to najít jen ve svém srdci. Snad časem…

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 beky=) beky=) | Web | 20. března 2008 v 21:56 | Reagovat

Ahojky...máš hezuuu blog...koukni pls na mmůj a nech tam nějakej koment...díky moc...

2 Azzy - SB ♥♥ Azzy - SB ♥♥ | Web | 21. března 2008 v 9:31 | Reagovat

Ahojky, tady: http://a-n-e-t-t-t-y.blog.cz/0803/pro-me-sb

máš něco k Velikonocům ode mě! ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama