2.kapitola 2/2

17. února 2008 v 19:00 | anias |  Zrození moci
táák jsem tu se zbytkem 2 kapitolky...prosim komentujte moc prosim

S takovou silou až to oba muže vymrští na zeď. Než se oba na něco jiné vzmůžou, jsme už daleko od domu a jen z dálky slyším velmi rozčílené hlasy.
Celou cestu utíkáme mezi domy. Musí se jednat o velmi velké měst. V jedné části zahlédnu vodu. Nejspíš se jednalo o nějaké malé jezírko nebo jestli o moře? To v tuto chvíli nevím. Devil mě pořád drží za ruku a někam se žene. Po chvíli se zastaví, pustí mi ruku a čeká, poslouchá hluk v okolí. Když ho posléze také zaregistruji: " Okamžitě ji najděte. Ale ji chce náš pán živou toho. Jí se nesmí zkřivit jediný vlásek, jestli Vám bude on bránit, tak ho bez milosti zabíte. K hledání Vám pomůže kouzlo, které za moment vyvolá vládce."
Tohle mne dost vyděsí. Chtějí bez milosti zabít Devila, mého zachránce. To nedovolím, aby mu ublížili. Taky nedovolím, abych se tam do toho pekla vrátila zpět. To se radši přenesu, co nejdál otaď. I kdyby mě to mělo zabít. Za několik minut se zvedne vítr, bylo z toho poznat, že je přímořský. Tenhleten vítr přivolal postavu nebo spíš jen nějaké světlo, které se po sléze formuje do postavy. Vypadá jak anděla a to doslova, ale jakmile se lépe podívám spatřím tam mojí matku.
" Mami?!" To je jediné na co se vzmohu.
Devil mne zastaví: " Teď se na nic neptej. Není na to čas, jestli tvůj otec vysloví kouzlo dřív než tvoje matka je s náma amen a to doslova. budeme muset hodně bojovat, abychom se dostali pryč a pak bysme se taky dostat nemuseli. To nejspíš nechceš."
Poslechnu ho a na nic se nevyptávám. Anděl v podobě mé matky vyřkne kouzlo: "S LÁSKOU, KTEROU JSEM TĚ PORODILA,
S LÁSKOU, KTEROU TĚ CHRÁNÍM,
VOLÁM VÁS POSVÁTNÉ ŽIVNLY ZEMĚ O POMOC,
NEDOVOLTE, ABY PROPADLI ZLU,
NEDOVOLTE, ABYSE STAL NÁSTROJEM ZLA"
Jen co ty vyslovila, tak kouzlo začalo účinkovat. Já jsem se změnila tak ve třicetiletou paní a Devil v mého muže.
" Běžte na předměstí EDORA .Tam na vás čeká Pegas!" řekla a zmizela do hlubin temnoty. Předtím se ještě Devil uklonil a poděkoval. Poté mne opět uchopil za ruku, ale něžněji než předtím. Také jdeme mnohem pomaleji, jak dva milenci při noční procházce. Je to neuvěřitelné,jako by mezi náma proběhla nějaká chemická reakce. Teda já to alespoň tak nějak vycítila, ale vůbec nevím jak to cítí on. třeba stejně, ale tohle se nikdy nedozvím . Ten pocit je neuvěřitelný. Sice mám ve skrytu duše strach, ale ten pocit je tak silný. Nikdy jsme nic takového necítila…
Všude kolem nás jsou slyšet rozzuřené hlasy z nezdaru nás najít. Jako kdyby nás hledalo samotné město. Také to tak skoro bylo nebo alespoň tak soudím podle hlasů. Nikdo z nich nechápe, proč kouzlo jejich pána nefunguje a neukazuje jim cestu ke mě. V jejich hlasech není jen zuřivost, ale i strach z toho co jim udělá "otec", když mne nenajdou. Nejspíš budou nějak potrestáni, ale nejen jím, ale i řádem a to může být horší. Vlastně vůbec nevím, jak je ten řád veliký, ale snad mi to někdo zodpoví později. teď není dobrý nápad, abych se na něco vyptávala. Vyjdeme na velmi rušnou ulici. Asi to je nějaký Devilův nějaký záměr. Od chvíle co anděl zmizel se na mne ani jednou nepodíval. Nevím proč, ale zabolí mě to u srdce.
Bylo vidět, že se tu dobře vyzná. Nakonec mi i vysvětlil tu rušnější ulici. Bylo to proto, aby nás nepodezírali, i když jsme očarovaní mají způsoby jak poznat lidi z Aditerského království. Vysvětlení bylo velice stručné a chladné. Jiné než předtím přesvědčovací metoda v podkroví. Co já od něj vůbec můžu čekat?! Pro koho pracuje pro matku nebo otce?! Jsem z něj neuvěřitelně zmatená. Nikdy jsme z nikoho tak zmatená nebyla. Vlastně jen ve třetí třídě z Jarka Lechů. Byla jsem do něj neuvěřitelně zamilovaná. Chodili jsme si hrát spolu na dětské hřiště. A pak se odstěhovali a já byla zas sama. Bylo jasné, že nějaké ty dětské lásky byly,ale já už toužím po něčem jiném….
Procházíme městem a já objevuji různé krámky s čarodějnými potřebami. Dalo se tu koupit všechno od mrtvé myši po nejmodernější výstřelky. Trochu jiné než u nás. Hodně jiné než u nás. Tady nejvíc letí černá barva a tak je to nejspíš po staletích. Vlastně celé město je nějak černé, jako by padalo do temnoty a všechno s ním. Teď mne něco napadlo.
" Kam to vlastně poletíme?" poznamenala jsem stroze.
" Poletíme jen část cesty. Až na hranici mezi královstvími, pak už to bude bezpečná cesta. Nejspíš budeme cestovat na koních nebo po řece ještě nevím co pro nás připravili. Ale přeci jen je to rychlejší na koních než po řece a já si myslím, že i pro nás to bude lepší," přisvědčil.
Bylo to několik nejdelších vět, které jsem od něj slyšela. Vlastně bylo to několik hodně dlouhých vět za posledních pár hodin.
Poté dodal: " Až budeme za hranicemi nikdo nás nezastaví, jelikož tady by se nám to stát mohlo. Jen v tom případě, že bysme se nějak prozradili a to doufám nechceš. Takže nepoužívej svoje schopnosti. Až budeme za Darmským lesem tak si je zkoušej jak chceš, ale do té doby ne. Od Damského lesa je to 120 kilometrů do hlavního města. Cestuje se to tak šest hodin, ale také předpokládám, že jsi ještě nikdy na koni neseděla, proto to bude trvat o něco déle. Ano,s pegasem bysme tam byli dřív cca tak za půl hodiny, ale bude unavený po této cestě. Takže musíme holt cestovat jinak.Hodně se to tu změnilo, co se tu byl naposledy. I názvy ulic jsou jiné. Strašně špatně se tu orientuji. "
To mě docela překvapilo. Já celou dobu myslela, že ví kam jdeme?!
" Tak proč ty čaroděj nepoužiješ kouzlo, abychom Pegase našli nebo co to vlastně je?!řekla jsem ironicky.
"Nezbláznila jsi se," ohromě se rozčílil. Ty nás chceš snad prozradit. Měli jsme štěstí, že tvoje matka vyřkla kouzlo dřív jinak bysme teď byli někde držení. nebo alespoň ty já bych byl mrtví a to doslova a do písmene.Ano já umím kouzlit, ale jen s bílou magií a to je tady jaksi špatný nápad. všude se tu vyskytuje řád a ještě něco horšího jejich pomocníci."
Koukám přímo s vykulenýma očima, div mi nevypadnou. A že k tomu nemají daleko.
" Promiň nechtěla jsem tě rozčílit," pravila jsem omluvně. " Nevěděla jsem kdo jsi a ani teď to netuším. Já jen vím, že jsi ten kdo mne zachránil z krutovlády a předtím co všechno mě tady čekalo."
" Ano, nemůžeš vědět kdo jsem a vůbec jestli ti v celé situaci nelžu. Zbývá ti jen jedno a to je důvěřovat mi,"řekne zamyšleně.
Nejspíš má v tomhle pravdu. Nic jiného mi nezbývá než mu důvěřovat. A to půjde velmi těžko. Objeví se před námi dvě postavy v černých hábitech. Devil mě okamžitě uchopí a něžně políbí.Chvilku mi trvá než se do hry zapojím. Poté co se zapojím si to náramně užívám. Není to polibek, jako každý jiný. Uslyším hlasité zakašlání. " Promiňte, neviděli jste tu dva mladé uprchlíky. Jsou nepřátelé království. Náš pán je hledá po celém městě, kdybyste je náhodou viděli okamžitě vyšlete znamení. Je to v zájmu království a vašeho pána."
" Jistě, jestli je shledáme tak vyšleme znamení. Na to se můžete spolehnout,"odpovíme dvojhlasně. Jak sehraný tým. Oni se s naší odpovědí spokojí a víc nás neobtěžují. My dál pokračujeme v cestě. Zdá se, že už poznává známé ulice a ví 100% kudy se máme vydat k Pegasovi.
Dojdeme na konec ulice, z které se hrne nějaká velká temnota nebo jestli jen to je pocit mého strachu, který nabývá na intenzitě? Nevím opravdu nevím. Jsem ze všech těch mých pocitů zmatená tak jak jsme nikdy nebyla. Nejdříve odstrčenost a chladnost, poté vášnivý polibek a opět chladnost a odstrčenost. Ale já si pak uvědomím, že to nejsou ani mé pocity, ale Devilovi. Objevila jsem v sobě novou schopnost. Rozumím pocitům. Ještě, že neslyším myšlenky. Bůh ví co si o mne teď myslí! A co je ještě horší co já si teď myslím o něm. Po pravdě samé krásné věci. Jen kdyby mohl trvat polibek dýl. Já bych si ho náležitě užila…
Pomalu polehounku kráčíme do čím dál větší tmy.Čím dál víc jsme u cíle, tím jsem si jistá, že temnota slábne. A není to jen pocit, ale opravdu temnota slábne a mění se v zeleno-modro-oranžové světlo. Je to jako záblesk slunečních paprsků. Když světlo zmizí úplně, objeví se Pegas. Něco mi brání se tam vydat. Teda pardon nám něco brání vstoupit. Trochu se porozhlédnu po okolí a zjistím, že jsme na okrajové části města. No nestoje hodně vzadu. Tohle je spíš malinká vesnička, která byla po staletí rozrůstání města pohlcována.Je to tady o dost příjemnější než ve městě.
Nic tu není tak temné, jako tam. Jako kdyby celé město padalo do temnoty a s ním i celé království. Je tady vidět na všechno sektory města a také hradu. Nějak jsem si ho nikdy nevšimla, když jsem byla venku. Jako by tam zničehonic vyrost. Ale tohle je svět magie, nejspíš je tu všechno možné i postavit přes noc hrad nebo den? Ani se v tom už nevyznám. Vůbec nevím kolik jsme ušli kilometrů a kdy si vůbec odpočineme. Nad městem se také vznáší nějaké příšery. Vypadají úplně nějak jinak než Pegas.
" Co to jsou za zvířata na obloze?" optám se.
" To jsou černí mustangové. Jsou to koně něco asi jako Pegas. Jen s tím rozdílem, že slouží tvému otci a jsou obráceni k černé magii. Slouží panu králi Mordanského království,"odpoví na mou otázku. A opět jsou to další delší slova za několik málo hodin. Tohle mučení v tichu mě jednou zničí!
Snažil se mi vysvětlit, co všechno jsou zač. A hlavně co to s nimi vlastně provedli: " Po staletí byli mustangové vybíjeni černou magii pro jejich sílu. Než se jim podařilo využít jejich sílu jinak.Nechali je propadnout zlu. Pegasové a Mustangové jsou z jedněch nejstarších kouzelnických tvorů na tomto světě. Kdysi tvořili jedinou ochranu města Kanara, což je teď nejstarší kouzelnické město. Tehdy ještě nebyla království rozdělena,"nastane krátká pauza.
vyprávěni obou království je velmi zajímavá věc. Vždy jsem ve škole tyhle věci obdivovala.Ale náš svět se nikdy kouzli zabývat nemohl, když mne to k tomu vždy nějak táhlo. Ba naopak. Byli přísně zakázaná i trestána. A nejen kouzla, ale i historie byla z jedněch mých nejoblíbenějších předmětů.
Devil se nadechne, už chce nejspíš pokračovat ve svém vyprávění,když se nás opět něco zastaví.
" Co se to děje? Proč nás nechce pustit?" vyslovím.
" To nejspíš nic nebude. Měl by to být ochranný mechanismus Arygy," odpoví mi s přesvědčením.
" Koho,"podivím se s vykulenýma očima.
"Aryga- to je jméno mého Pegase,"řekne dotčeně.
A také, že byla. Samozřejmě jsem mu věřila celou dobu. Ale také jsem o něm dost pochyboval nebo pořád pochybuji. Nemám k němu takovou důvěru. Jestli mě opravdu dovede, jak říká k matce. Budu mu opravdu vděčná.
LÁSKA, MÍR, PŘÁTELSTVÍ,STAROVĚKÁ MAGIE, ZEMSKÁ BÍLÁ MAGIE
Tak tyto slova vyřknul Devil nečekaně. Před námi se zjeví Pegas v celé své kráse. Už nám nic nebrání k němu dojít. Devil ho ihned pohladí a kůň vesele zahřechtá. Usadí se přímo mezi jejími křídli a natáhne ruku mě. Já se neohrabaně vyhrabu před něj a taktéž usednu. Chytí opratě, co si jí pošeptá do ucha a vzlétáme…..

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 anusz anusz | Web | 17. února 2008 v 21:01 | Reagovat

rada se spratelim

2 Bariska Bariska | Web | 17. února 2008 v 21:10 | Reagovat

Bylo to senza! Nespřátelíme se ? =)

3 rose rose | E-mail | Web | 18. února 2008 v 8:00 | Reagovat

ráda se spřátelým :) a ta kapča je super ;)

4 Nera Nera | Web | 18. února 2008 v 9:19 | Reagovat

Ahojky, nechceš spřátelit??? Jestli jo napiš ke mě ne blog! Papa a odp

5 Illandris Illandris | Web | 18. února 2008 v 18:53 | Reagovat

Moc krásná povídka a zajímavá.

Nechceš se se mnou spřátelit?? Když tak mi odepiš na blog:)

6 Drachia Drachia | Web | 21. února 2008 v 13:04 | Reagovat

Tak já se taky přidám do fronty :D Nechceš spřátelit? :D

7 Baruš Baruš | Web | 22. února 2008 v 17:48 | Reagovat

já se taky budu opakovat, nechceš spřátelit? :)

8 Jenn Jenn | Web | 22. února 2008 v 19:44 | Reagovat

Pěknýýý :)

9 Paige Paige | Web | 24. února 2008 v 16:59 | Reagovat

Jejda, jsem nějak přehlídla tu jednu kapitolku( styď se Paige!:D)

Ale musím říct, že i tahle kapitolka se mi líbila, výtky žádné nemám, možná jsem to už psala, ale líbí se mi ten nápad, to s těmi živly bylo dobrý, jen tak dál:)

Ps: A vidím, že máš plno spřátelovacích nabídek, blahopřeju;D

10 Janička Janička | Web | 7. března 2008 v 22:03 | Reagovat

Wow to jsou slohy .... Je to fakt dlouhý a tak ti můžu upřímně říct ,že sem ráda ,že sem to konečně dočetla. xD  Ale až bude nová kapitolka tak dej určitě vědět, líbí se mi to ... Má to takový zvláštní kouzlo.

11 Verča Verča | 25. března 2008 v 20:53 | Reagovat

no je to pěkný no.. líbí se mi to všechno... ti závidim že tohle napíšeš

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama