2. kapitola 1/2

12. února 2008 v 19:03 | anias |  Zrození moci
Tak je to opěta tady Zrození moci ce vrací v podobě druhé kapitolky nebo její částijak můžete všichni vidět a přečíst si.. Byla bych rada kdybyste pořádně okomentovali první kapitolku, ale nejsen okomentovali ale i kritizovali .. budu vám za to moc vděčná.....ke druhé části kapitoli už budeete potřebovat mapu, kterou jsem konečně pořádně včerra s Maruškou doladila.. tka s na ní těšte.....děkuju za komenty)
Anias


2.kapitola
Připadám si jak uvězněná mezi dvěma světy. Neustále myslím na svůj předešlí svět a život. Také města mi chybí. Dům, který jsem po celé ty roky znala a ve kterém jsem prožila tolik krásných dní. Nejen dům jsem znala, ale i přírodu kolem sebe. Se sousedy jsme si mohla povídat. A tady nemám nic. Jen staré fotky, které mi to neustále připomínají a prázdno, které nejde vyplnit. Opravdu až teď jsem si pořádně uvědomila, co všechno pro mne to znamenalo. Je to už měsíc co je otec s strýcem pryč. Jeden dlouhý měsíc jsem strávila v tomhle tom prostředí a já pořád cítím úzkost, bolest a strach. Neustále s Klárou vedu ty nesmyslné konverzace. Ani před dům mě nepustí, jen na malinkou zahradu za domem. Kde je pár stromů, keřů a květinových záhonů. Je to jak sen ze kterého se snažím probudit, ale z nějakého důvodu to nejde. V posledních dnech jsem opuštěná víc než kdy jindy. Den mi tu připadá, jak celý věk života země a já prožívám jeden a ten samý den pořád dokola. Jediné co mě těší je to, že se mi rozvíjejí schopnosti. Postupně se je začínám učit ovládat. I když bych se bez nich klidně obešla, jen kdybych mohla být doma. Jediné co mi moc nejde je přenášení. Přenesu se jen v pokoji z jednoho koutu do druhého.Jinak nic moc, ale pohyb věcí ovládám docela slušně. Už k tomu ani nepotřebuji rozčílení, ale dokážu to jen tak silou vůle. Hrozně mě to těší. Občas se mi projeví ještě jedna schopnost. Tou schopnosti je slyšet myšlenky ostatních lidí. Ale když bych chtěla něco od Kláry vyčíst, tak nevyčtu vůbec nic. Ale v mé hlavě se neustále točí otázka, co se skrývá v podkroví a v pracovně. Co je to tam tak tajemného, že to nesmím vidět? dopracovány jsme nakoukla, ale nějaké ochranné kouzlo mne tam nepustilo.
Bylo tam heslo. Stál tam člověk nebo spíš iluze, která neustále opakovala ta stejná slova. Když jsem se ji snažila obejít tak to nešlo. Do podkroví jsem se ani neodvážila, ale přesto se snažím nějak z žít s okolním světem a domem, což je velice těžké. Sice mi to nic nechybí, Klára se o mě stará jak o princeznu na zámku, ale to není to co bych si přála. Byla bych radši kdyby se ke mně chovala jako k normálnímu člověku a nepovyšovala mne na to co nejsem. Nejspíš chce, abych se tu cítila jako doma, ale já se tu cítím jak ve vězení z kterého nejde uniknout žádným možným východem. Snažím se alespoň zabavit četbou knížek, které už čtu poněkolikáté, které mne už ani nebaví. Přitom bych si mohla půjčit jakoukoli knížku, vždyť je tu plná knihovna. jenž je tu jeden zádrhel nemá mi je kdo půjčit, když tu není otec ani strýc. Už vím kdo Klára.
Hned se za ní vydávám.
Příchodem do kuchyně ji zaskočím a nejen ji. Sedí tam všichni tři. Popíjejí čaj a mluví jako kdyby nikdy neodešli. Teda spíš mluvili. Teď se jejich oči upírají na mne. Na něco čekají. že by na krutý výslech kdy byli poslední měsíc nebo co dělali a mne tu nechali úplně samotnou. Ani náhodou nebudu stropovat scénu. Ve dveřích se otočím na patě a odkráčím. Po pravdě jsme strašně rozčílená, mám chuť rozbíjet věci, vřískat a hlavně utec z tohohle vězení. Nechci tu zůstat už ani minutu. Dojdu nahoru a zabalím si urychleně všechny své věci. Poté bouřlivě scházím ze schodů.A hele oni na mě čekají. Ať si nemyslí, že tady zůstanu. Koukají na mne dost vyděšeně a to jejich pozorovaní co udělám. Úplně v klidu je obejdu a sesbírám poslední kousky svých věcí.
Obleknu si bundu a obuji boty, už šahám po klice, když se najednou ozve: "Kam si myslíš, že jdeš?" Ozve se mohutný hlas, burácející po celém domě. Kdo jiný než můj tzv. strýc.
" Kam? Ještě se takhle blbě ptejte,"pousměji se. "Přece pryč. Už tu nebudu ani minutu a nikdy už mě tu neuvidíte. I když nemám kam jít všude to bude lepší než tady. Já si něco najdu. Také si můžu najít cestu zpět do svého světa."
Je cítit jak se dům začal třást až v základech mou zlostí. Museli to pocítit všichni tři. Couvli totiž o několik metrů dozadu. Otočila jsem se a kráčím opět ke napůl otevřeným dveřím. Ale jakoby mě táhla nějaká mocná síla zpět. Nemůžu proti tomu vůbec bojovat. Zkoušíme přenést, ale ani to nefunguje. Něco mě drží až drtí. Je to kouzlo velmi silné kouzlo, takové jaké může vyvolat jen můj "otec".Zdá se mocnější než ho znám a jak ho vlastně znám?! Jsme překvapená, že proti mně použil kouzla. Mám strach čím dál větší. Jak víc s tím bojuji, tím víc slábnu a přestávám bojovat. Kouzlo mne úplně vysálo až jsem upadla do bezvědomí.
Probudím se v neznámém pokoji. Podle stěn poznám, že jsem v tom slavném podkroví. Ležím na krásně vyřezávané pohovce a kolem všeho je nějaká bublina energie. Kterou nejde projít ani se přenést, když se o to snažím bublina mne odhodí o pár metrů dál a já poté skončím na zemi. Prohodit tím také nic nejde, jak už jsem se přesvědčila. Vrací se všechno, moje nejhorší obavy. Já jsem tu teď opravdu uvězněná. Jak se tady otaď dostanu. Přeci tu neumřu. Vzlykám to dělám jen když už opravdu něco nezvládnu. Proč jsem nemohla žít jak normální člověk? Bez tohohle všeho. Můj život je vzhůru nohama. Všechno za co jsem bojovala je pryč. Teď si uvědomuji, jak je sladká nevědomost. A jak je člověk šťastný, když neví co se kolem něj děje.
Najednou se rozletí dveře a do pokoje vejde Klára se stříbrným podnosem. Cosi zašeptá a zruší bublinu. Přinese podnos až ke mne a podává mi ho.
" Já to nechci,"řeknu zlostně. Pomalu pociťuji třes. Snažíme přenést, ale Klára to pozná a okamžitě mě spoutá. Už to není tak silné jako od otce, ale přesto ztrácím rovnováhu, posléze pak padám na pohovku. Podnos mi nechá uvnitř. Něčím pak znovu aktivuje bublinu.
Zastavím ji, jen abych se zeptala: " Proč mě tady držíte? Co tohle všechno znamená? Co si myslí, že tím dokáže, když mě tady bude držet? Jestli si myslí, že tím nějak změknu a nebudu chtít odejít tak to je na velkém omylu. To mu klidně vyřiďte!"
" Tak o tom pochybuji, že tě jen tak nechá odkráčet z jeho dveří. Jsi pro něj velmi vzácná proti nepřátelům a včera jsi to skvěla předvedla, jakou máš sílu. A hlavně ani nemáš kam jít." Ta žena mne úplně vyvedla z míry.
" To mi jedno, že nemám kam jít . Já bych si nějaká způsob našla, jak se dostat do svého světa.,"vyřknu zlostně.
Pomalu na jejích rtech vznikal smích. byl to smích posměšný a pohrdavý.
"Tak to se velmi mýlíš ty bys tak našla kulový."
Smích se stále neutišoval, ale zvyšoval.
" Já najdu všechno to co chci. Svůj pravý domov bych také našla, vždyť jsem přeci čarodějka a mnohem silnější než vy. Jediný rozdíl je v tom, že já se teprve učím kouzla používat. Jinak byste mne nikdy nedokázala spoutat kdybych to uměla. A taky jsem dcera té nejmocnější čarodějky co kdy žila a její krev mi putuje v žilách.Dokážu se postavit všemu tomu, čemu bud chtít a dokážu nad tím zvítězit Tohle všechno si zapamatujte. Už to nebudu víckrát opakovat. A vy mě nebudete už nikdy urážet, to si buďte jistá. A ještě něco já nebudu ničí nástroj k ničení!"řekla jsem výhružně.
Mým vztekem se začala třást celá bublina a nejen ona. všechny věci kolem létají a nejen v bublině, ale i mimo ni. Klára vypadá dost vyděšeně. Čekám jen kdy začne křičet, ale ona se drží. Nic nepodnikne. Jen tam tak stojí a kouká co se bude dít. Už nejspíš ví, že ona by mě nezastavila. Jsem silnější než ona. Čím dýl tam ona stojí, tím se můj vztek stupňuje jen čekám až bublina praskne a já budu moc utéct i bez mých věcí. To už mi bude nějak jedno jestli s nima nebo bez nich. Hlavně, že budu pryč z tohoto vězení.Utíkala bych a hledala cestu pryč z tohohle špatného snu. Najednou se objeví lidé v černých kápích. Ve dvou z nich poznám strýce a otce. Ty ostatní muže i ženy neznám, ale už jsem je nikde viděla. Ano, bylo to u otce v pracovně, když mne sem poprvé přinesli.Hned nevyhnal, takže si moc nepamatuji, jak přesně vypadali, ale nyní si je mohu prohlédnout i do detailů. Sice do obličeje jim moc vidět není, ale podle postavy je snadné odhadnout. Všichni najednou pozvedají ruce a přitom vyslovují kouzlo nebo nějaké zaklínadlo. Zaposlouchám se a zaslechnu tř z nich vyslovovat:
" Ať ta co přišla na svět,
jako dědička,
usne spánkem zapomnění."
Poté už nic neslyším. jen padám a padám někam do neznáma…
Probudím se a vysoko na obloze se už vyjímá měsíc. Všechno je tak jak bylo. Na chodbě uslyším velmi rozrušené hlasy.
" Kouzlo nezabralo tak jak mělo. Je tak silná, že si to všechno bude pamatovat. až do poslední větičky a rovněž kouzlo. Jen jí bude bolet hlava jak střep," řekne muž. Já z toho poznám "otce". Je pravda, že hlava mě teda bolí úplně šíleně. Všechno si pamatuji kouzlo i ty co vyřkli. Z tohoto jsem poznala, že jejich plány nevyšli tak jak měli. Myslím, že je to dobře. Teda alespoň pro mne, pro ně ne. Jak je vidět tak jsem je velice překvapila.
" Nekřič tolik Eweliane! Co když už je vzhůru a celý náš rozhovor uslyší! Musíme teď být opatrní ve všem, ale i s ní. Víš že jí potřebujeme dostat na svojí stranu a ne proti nám. To by byl dost špatný nápad. A vůbec teď jsem zvědavej, jak jí vysvětlíš co se vlastně stalo. Řád už čeká jen na tvojí dceru to víš. Až konečně dostane rozum, když jsem jí dřív neměli tak jsem si taky nějak poradili, ale teď je všechno jinak. Musí usednou na trůn, naučit se magii a samozřejmě přijmout svůj osud. Co když pak nebude stejně chtít spolupracovat? Co pak? Budeš jí tu držet násilím?" řekne neznámý muž.
" O to už se neboj, jak já to udělám. Teď je důležitější, aby nastoupila na svoje místo. A nároky, které si na ní dělá její matka jsou směšné, i když ví že jí mám nic s tím neudělá. Měla možnost jí dávno zasvětit proti mně teď jí zasvětím já proti ní samotné. Musím jí to nějak vysvětlit, aby nenáviděla svojí matku a pomohla mi zničit celé její království. Jediným problém je ten, že je i dědička druhého království. Držet ji tu budu klidně násilím. Musíme jí mít jinak bysme mohli rychle skončit, když by byla proti nám. Jediné v čem by se nám nevyrovnali by byla otevřená válka proti mé ženě a celému jejímu království."
Tohle snad není možné. On mi lhal. Mamka žije a jak se zdá všichni ostatní příbuzní taky. Chce mne tu držet zuby nehty, ale já se tak snadno nedám. nebude mě používat, jako nějakou hračku proti mojí vlastní matce. A ještě to chce nějak zaonačit jen abych mu zobala z ruky a udělala všechno co chce on a ten jeho pitomej řád. Tak to ani náhodou. najdu matku za každou cenu a nic mne nezastaví. Vůbec jak si to představoval, jen tak na mě vybalit, že matka žije a já jí teď mam zabít a zničit celou její říši.
V tu chvilku jak přemýšlím si ani neuvědomím, že někdo klepal na okno nebo jestli se mi to jen zdálo. Prudce se otočím a spatřím tam člověka. No, člověka spíš kluka o něco málo staršího než já. Položí s i prst na pusu, nejspíš abych nekřičela. Ale to jsem neměla v úmyslu.
" Ahoj, já jsem Devil. Jdu tě zachránit. Posílá mě tvoje matka tak se neboj prosím a hlavně nekřič. Za moment zruším bublinu, ale ty pak budeš muset ke mne utíkat a nesmíš se ohlížet i kdyby padal celý dům. Jestli budeme muset bojovat, jako že s tím počítám tak se drž radši v zadu,"praví Devil.
Přikývla jsem a čekám až zruší tuhle energetickou bublinu nebo co to vlastně je?! Zrušil jí mnohem rychleji než jsem si představovala a jak jsme se dohodli k němu utíkám co nejrychleji to jde. Jelikož jsem dost oslabená z předešlého vzpírání otcovým kouzlům, jde to velmi těžko.
Rozrazí se dveře a tam stojí onen neznámí muž a otec, který velice jasně křičí: " Okamžitě stůj! To nemůžeš!"
" Použí kouzla Eweliane," radí mu neznámý muž.
Ani na jejich výkřiky se nezastavuji a běžím dál.
" To přeci nemůžu, je to moje dcera," to je poprvé co tohle můj otec řekl.
" Udělej to jinak jí ztratíme úplně,"vykřikl muž zlostně.
Jakmile ucítím, že mě něco táhne zpátky. Otočím se a máchnu rukou…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Paige Paige | Web | 13. února 2008 v 14:50 | Reagovat

Teda ten její otec je ale haj¨zlík, aspoň se tak teda chová, pry at zabije svoji mamku, a ten konec...páni, jsem zvědavá, jestli se jí podaří nakonec utéct¨a taky co je ten Devil zač, doufám, že to není žádnej podvodník.

Tak sem zase co nejdřív šoupni pokráčko:;)

Jinak td nemám moc času, doma už trochu obměkli, takže jsem zase na chvíli tady:)

Jo a jak jsi mi psala o tom tvém návrhu, tak mi to kdyžtak písni na mail nebo do návštěc¨vní knihy, jak chceš:))

2 Jenny Jenny | Web | 14. února 2008 v 18:41 | Reagovat

Moc ráda spřátelím!

3 Janička Janička | Web | 7. března 2008 v 21:55 | Reagovat

Jéj, ten táta je mi ale nesympatickej. Doufám ,že nakonec zůstane u mamči která bude hodná :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama