Vzpomínky zůstanou

28. prosince 2007 v 20:24 | anias |  Povídky
Tak tady mám pro Vás svojí novou povídku.. Byla bych ráda kdybste si jí přečetli a napsali mi k ni svůj komentář..Diky!!!

Vzpomínky Zůstanou
"Nevěra, tak ta se neodpouští!"
tak tímhle heslem se řídím už několik let. Zklamání patří k lásce stejně jako všechny strasti a nástrahy osudu. Ale nevěra ta ne. Někteří lidé ji přechází jen kvůli rodině, majetku nebo dětem, ale já nic takového nemám tak proč jen proč to udělal??? ptám se na otázku na kterou mi může odpověď jen on…..Vždyť nám bylo spolu tak krásně, ale asi ne dost….
Připadá mi to jak kdybych s ním promeškala pár let života a nic z toho. Snad se s tím nějak dokážu vyrovnat, ale bude to dost těžké. Brečet už ani nemá cenu.Už na to ani nemám sílu vždyť jsem brečela skoro celou noc. Nejhorší to bude říc mamce. už si na Adama hodně zvykla.Ale je čas sejít dolů a říc jí to. Přeci se nebudu schovávat jak princezna zakletá ve věži a čekat na nějaký zázrak v podobě krásného prince na bílém koni.Který stejně nepřijde.Odhodlat se je velice těžké. Říc jí to prostě musím.
Sejde dolů a tam už na mě čeká snídaně a mamka poskakující u plotny.
"Dobré ráno,"pozdravím jí.
"Ahoj ospalče, dneska ji to nějak protáhla. To jste zas s Adamem včera večer dost protáhli,"řekne.
Mě se v tu chvíli začnou valit slzy do očí aniž bych chtěla.teď nebo nikdy.
"Víš my jsme se včera s Adamem rozešli."
Odhodlání za moc nestálo, ale přece jsme to řekla. Srdce se mi chce rozskočit bolestí.
Mamka jen řekne: "tak to je mi moc líto.
V tuhle chvilku jí nemá cenu nic vysvětlovat. Nejsem v postavení kdybych jí celá nadšená vyprávěla co se mi přihodilo. Nasnídám se a odkráčím do své pomyslné komnaty.
pár dní se takhle vyhýbám všem svým známým i otázkám mamky. Doma je to poslední dobou k nevydržení. Není to kvůli mamce,ale kvůli mně. Já jsem ta která se s tím nedokáže vyrovnat a utápí se v slzách. Už ani nemůžu číst ty zamilovaný smsky co jsem od něj dostávala den co dne. Musím s tím skoncovat. Náš vztah prostě přestal existovat a tak to je. Já už s tím nic neudělám. Udělala jsem konečné rozhodnutí. Vymazala jsem si jeho číslo i smsky od něj. Z a ním jsme udělala jednu velkou, tlustou čáru.
vždyť on mi za to nestojí za takovéhle trápení a schovávání se před světem doma. Už nikdy!!
Rozhodneme se jít s kamarádkou do města. Jen tak se projít, ale užít si pořádně krásné letní odpoledne. Jen se obávám toho až se s Adamem potkáme ve škole. Zvlášť svojí reakce. No já to nějak zvládnu. Vždyť je ještě čas. Městem proudí davy turistů všech možných národností a samozřejmě také mnoho pohledných kluků, kteří nás každou chvilku pozorují. A nejen kluci nás pozorují, ale I Lucka je hrozně ráda zhodnotí jak kdo vypadá. Samozřejmě se na každého usmívá. Někdo jí i usměv opětuje.Vůbec se nedivím.Lucka je taky velice pohledná holka. Taky mi řekne nějaká novinky a že je jich dost. Ani nestačím koukat. Celou dobu se vyhýbá tématu Adam. Což je dobře. Nechce se mi o tom vůbec mluvit. Každou Chvilku mi vyčítá, že se tvářím jako by mi uletěli včely. Ale Lucka to nevzdává a snaží se mě každou chvilku rozesmát. Dost se jí to daří. Je dobře, že mě vytáhla ven.
Po několika hodinách dorazím domu. Nehodlám se oddávat sebelítosti. Tak radši vyjdu ven pomáhat mamce na zahradě. Docela se diví nikdy jí moc nepomáhám. Já jen tak posekat trávník, který je bohužel posekaném ještě od Adama. tak mi nezbývá nic jiného než plejt. K smrti to nenávidím, ale což. Změna je život.
"Dneska jdeme s Luckou na diskotéku,"řeknu.
Její reakce je docela překvapivá. Až mě to docela uzemní.
"Fajn a v kolik jdete?"
koukám hodně vykuleně. Na tohle se mě nikdy neptá.
" Kolem 10. Jako vždycky,"řeknu.
Kolem 9 se začnu připravovat. V deset se přiřítí Lucka. Celá udýchaná mě pozdraví. Ta snad uběhla dva kilometry. Podle toho jak dýchá. No jo to je celá ona. Myslela si, že to nestihne. Posbírám všechny věci a odchod. Pořádně si to užívám. Vždyť jsem na diskotéce nebyla ani nepamatuji. Vlastně od dob kdy jsem chodila s Adamem. to je pěkných pár let. My jsme vlastně nechodili vůbec nikam. Domů se vrátím až časně ráno. A také malinko v náladě. Jenže kdo by k tomu baru nechodil. Takovej hezký kluk co za nim byl. No seznámila jsme se s ním. Jmenuje se Radek. Zatím se jeví, jako docela slušnej kluk. No uvidíme. Nechci dělat předčasný závěry.
Šíleně mi s Radkem ty prázdniny utekly. Ještě spolu sice nechodíme,ale něcos rýsuje. Jsem ráda, že na to nějak moc nechvátá. A já nastupuji zpátky do školy posledního ročníku gymnázia. Stává se ze mě maturantka. všechno se vyvíjelo dobře až na jednu věc. Adam!! Samozřejmě celá škola věděla, že jsme se rozešli. Nechápu to jak jsem mohla být tak slepá a chodit s tímhle individuem. Takého hned v zápětí potkám na chodbě. Všichni si myslí, že ztropím nějakou velkou scénu nebo něco takového. Ale já nic. Jdu dál jako by se ani nechumelilo. Ten mi tak za to stojí, abych si na něj plýtvala slova to tak. Ani omylem. Hodně lidí vypadá překvapeně. Jejich problém jestli něco čekali, tak mají smůlu.
Tohle potkávání a čekání od lidí kdy se k sobě vrátíme, trvalo několik měsíců. Mezitím jsem se hodně spřátelila s Radkem. Vyvinulo se mezi námi víc než přátelství. Postupně se rodící cit, který jsme nemohla zastavit. Hlavně jsem ani nechtěla.
"Ahoj, ty Edito můžu s tebou mluvit?" Přišel z nenadání Adam. Tohle není jen tak. Něco se musí dít, když přijde takhle sám od sebe.
" No tak povídej," odpovím.
" Ale o samotě by to nešlo?" řekl Adam.
Holky tak taktně odejdou.Chvilku jen tak na mě kouká. po chvíli se odhodlá a povídá: " Chtěl jsem ti jen říc nebo spíš navrhnout, jestli by ses ke mně nevrátila? Já se ti za všechno co jsme udělal omlouvám. Strašně tě miluju a také mi chybíš."
" Ne nevrátila! Přišel jsi s křížkem po funuse. Já už tě nemiluju a nevěrného chlapa taky nechci. Přestaň s tímhle vším a nekaž mi vzpomínky co na tebe mám," řeknu a odkráčím.
Ale Adam si stejně nedal říc. Pořád mě pronásledoval. Byl všude tam kde jsem byla já. Dokonce i na diskotéce. Mě přitom tvrdil, že na diskotéky není. Jednou se tak strašlivě opil a byl tak oplzlej. Musela ho vyvést ochranka. Až jsem z něho měla veliký strach. Nikdy jsme ho takhle neviděla. Čekal na mě dokonce i před diskotékou. Byl semnou Radek tak si nic nedovolil teda nic velkého. Pár slov padlo.Ale nic závažného. Teda Radek se musel držet, aby mu tu jeho hubu ne srovnal. Víc už jsi na mě nedovolil.
Já jsem úspěšně odmaturovala. Udělala přijímačky na vysokou školu a s Radkem jsem mimořádně šťastná. A dokonce si spolu hodláme koupit byt. Sice bydlíme u nás doma, ale s mamkou to prostě není ono.Občas si vzpomenu i Adama, ale už jen v dobrém. No vzpomínky mi holt vždy zůstanou.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ewilan Ewilan | Web | 28. prosince 2007 v 21:01 | Reagovat

Moc krásně napsaný:-)) líbilo se mi to, bylo to poutavý:-)pěkně jsem se do toho začetla. moc krásný...jinak na mejla mi nic neprislo, zkus to poslat znovu,ju? a napiš mi ještě, s něčím ti poradím:-))

a s tím názvem...nech mě zatím přemýšlet;-))

2 Jenny Jenny | Web | 14. února 2008 v 18:38 | Reagovat

Perfektní...perfektně apůsobivě napsaný, skvělé téma, věc, která se může stát komukoli....fakt super...

3 Nikarika Nikarika | Web | 5. srpna 2011 v 21:01 | Reagovat

Já s tou Editou souhlasím. Nechtěla bych dál pokračovat ve vztahu po nevěře. DOufám, že se mi to nestane. Ale pokud jo, tak doufám, že to dopadne jako tvůj krásný příběh. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama