Konečně štastná

23. prosince 2007 v 18:14 | anias |  Povídky
tak tady pro vás mám svojí povídku.Doufým že se vám bude líbit!!

Hm,asi bude lepší, když budeme kamarádi!! Tak takhle vypadají esemesky od kluků. Vždycky si něco slibuje a tak to dopadá. No oni taky dávají pořád naděje,ale když se jim něco řekne, tak udělají tohle. Ale člověk nic neudělá.Nejhorší je to v tu chvíli kdy přijde kampská a vypráví mi své zážitky. Ráda jsi jí vyslechnu, od toho přece kamarádky jsou!! Doufám že se to tohle léto konečně změní a já budu konečně šťastna.Prázdniny s kamarádkou u moře. To bude super. Nejlepší na tom je,že tam budeme samy dvě. No co vždyť už jsem dost velká na to abych byla někde sama.No maturity už mám za sebou a přijímačky na vysokou školu taky. Ještě aby mi přišlo přijeti a mám všechno v kapse.Dneska jdeme s kámoškou zaplatit naší společnou dovolenou. Musím přiznat,že jsme vybrali velice dobře. Tunisko to je výborná destinace. Všude to tam žije a hlavně v noci. Což je ideální.Jsme někdy až moc živý až je to někdy na škodu. No ale nám to vyhovuje.Sejdeme se před cestovní kanceláří. Vstoupíme dovnitř. Už to máme zamluvené tak jen řekneme číslo objednávky.Hned jim to počítač vyjede a oni nám ještě jednou ukážou místo a hotel a zeptají se: "Budete platit hned nebo t převedete?" Dvoj hlasně s Kátou odpovíme: "Hned!!" Zaplatíme to a oni nám předají všechny potřebné papíry. Po děkujeme a odejdeme. Cestou domu si všechny potřebné papíry pročteme.Tak dneska se sbalit a zítra jedemeJ!! Supér!večer na mě padá panika no z čeho jiného než z balení. Po necelých dvouch hodinách konečně zaklapnu kufr. Dobalím si věci do batohu, osprchuji se a ještě proberu pár věcí s mamkou. A to by nebyla mamka abych nedostala kázání. Nic jiného mi nezbejvá než mamku ujistit: " Neboj budu se chovat slušně, nebudu nikam chodit sama a dám na sebe pozor," " Neboj mami už nejsem malá holka."Tak už jsi jdu konečně lehnout, protože stávám v 6 ráno. Ráno je ještě hůř než večer. Čtyři krát všechno zkontroluji než odejdu z domu. Konečně dorazím na vlakové nádraží. Tam už na mě čeká Katka a volá: " No kde jsi?" "Málem nám to ujelo!" "Neplaš!"napomenu ji. Usedneme do vlaku. Pravda je ,že jsme to měli jen tak.V Praze rychle nasedneme na metro,které nás doveze přímo na letiště. Vyzvedneme si palubenky, věci předáme na odbavení a projdeme pasovou kontrolou. Odtud už není cesty zpět. Katka na všechno kouká vykuleně. Letí totiž poprvé, ale řekla bych, že to zvládá docela dobře. Alespoň to tvrdí. Konečně oznámí , že si máme připravit palubenky.předáme letušce palubenky a kráčíme do letadla, usedneme. Připoutáme se a počkáme než se všichni ostatní lidé usadí. Potom promluví stevardka a pustí nám film o tom jak se máme chovat kdybychom museli náhodou nouzově přistát. Zatím co my koukáme letadlo vzlétlo. Rozdají nám večeři a promluví k nám pilot letadla. Řekne nám jak dlouho poletíme a kolik je tam stupňů. Jak tak vidím je tam pěkný horko.Alespoň se opálíme. Přílet je plánovaném na druhou hodinu odpolední. Jenže ještě cesta do hotelu. Tu počítám tak na hodinku, ale uvidíme. Konečně jsme na místě. Vyzvedli jsme si věci a seznámili se s delegátkou. Ubytovali nás a delegátka nám oznámila: " Informativní schůzka bude v 17:00." V pokoji jsme si hned zapli klimatizaci a jak je nám hej.Po schůzce si projdeme kompleks. Má 4 bazény, animátorské programy a 50 metrů na pláž no prostě nádhera. Po příchodu na pokoj napíšu mamce esemesky: MAMKO ,UŽ JSME V HOTELU, VŠECHNOPROBÍHALO DOBŘE. JSEM V POŘÁDKU!! MTR :-*rázem mi přijde odpověď:DOBŘE. KAŽDÝ DEN MI POŠLI ESERMESKU AŤ VÍM ŽE JSI V POŘÁDKU.VŠICHNI TĚ POZDRAVUJÍ.UŽÍVEJ SI TO. Katka jsi taky napsala mamce smsku.Přišlo jí skoro to samé co mě. Rychle kráčíme na schůzku s delegátkou. Vysoká blondýna s modrýma očima, není o moc starší než já.Tipla bych jí tak do 24 let. Vysvětlila nám od kolika jsou snídaně,obědy i večeře. Jelikož máme All inclusive tak nám řekla i svačiny.Museli jsme si vyzvednout takové kroužky , aby nás rozeznali od ostatních.Připadáme si jako slepice.:) Zbytek dne strávíme na pláži. Po večeři se rozhodneme jít na ten animátorské večer. A v tom okamžiku mě to zasáhne jako šíp z nebe. Snědý, vysoký černovlasý kluk a ještě k tomu Čech. Výborná kombinace. Musím se s ním seznámit. Ještě ten večer jsme se seznámili. Jmenuje se Michal. Jsem z něho celá unešená. Ten jeho úsměv.Kdykoli měl volnou chvilku, tak si přišel popovídat. Studuje na vysoké škole- Fizioterapeuta. Kolem desáté večer se s ním a samozřejmě i s ostatními odebereme na diskotéku. Je to něco úžasného. Nikdy jsem takového člověka nepotkala. Celá nadšená ulehám ve 4 ráno do postele.To ranní vstávání je horný. V půl 9 se odplazíme na snídani a dneska vyměníme moře za bazén. Kvůli komu asi. Ale odpoledne jsme se s Kačkou dohodli, že půjdeme k moři.Jen tak si ležím na lehátku a Kačka dovádí v bazéně s nějakým klukem. Neposeda. Najednou se mi setmí před očima. Kouknu a tam stojí Michal.Sklání se nademnou a povídá: " Nechtěla by sis zahrát volejbal?" Odpověď byla jasná a rychlá: " No určitě."Já v tomhle horku vyrazím hrát volejbal za celej život jsem nebyla takhle žíznivá.Jako dneska. Přiřítím se k lehátku a vidím Kačku jak se sluní. Což je u ní normální. "Tak jak jsi strávila dnešní odpoledne?" zeptám se. " No….." Já koukám jak blázen co ona stihla za necelý dvě hodiny. Skočíme se naposledy vykoupat a blbne o stošest. Pak už musíme jít převléct se na večeři. A večer…. No co jínýho než na diskotéku a bezvadném program. Asi kolem 3 vyrážím do postele. Jsem ráda že sundám boty.Ráno má Katka co dělat, aby mě vzbudila. Asi jsem to malinko prepískla s alkoholem, protože mě bolí hlava jak střep. No já jsem zvědavá jak vypadá Michal, ten toho taky dost vypil. Jakmile vkročím do jídelny začnou si lidé
Šeptat.bůh ví co jsme spolu děli. Potkáme se hned za rohem. " Ahoj." Pozdravíme se neurčitě. " Ty nevíš co jsme spolu včera dělali?" zeptám se. "Jen tak náhodou si to až moc dobře pamatuji."odpověděl. Sedli jsme si k jednomu stolu já cítím pohledy lidí co sedí kolem nás. Všechno mi barvitě popisuje. Jak tak koukám tak to nebylo jen pár skleniček, ale rovnou celá flaška.Pak koukne na hodinky a řekne " Promiň, ale už musím jít dopovíme si to později." Mlčky přikývnu. Lehneme si na lehátko. Katka mi vypráví zážitky s tím jejím Rakušákem, s kterým se seznámila a strávila skoro celý večer. Zanedlouho za ní přijde a Kačka mě opustí. Přijde za mnou Míša. Posadí se vedle mě. A povypráví mi náš společný večer. Překvapí mě nečekanou otázkou: "Ty Markéto, máš nějakého kluka?" Odpovím: " Ne, nemám." "Proč?" zeptám se zvědavě. " No jestli bys nechtěla semnou chodit?" Koukám jak vyoraná myš : " To myslíš vážně." "Ano myslím." Moje odpověď po dlouhé pomlce je jednoznačná: "Jistě chtěla."Zbytek dne strávíme spolu, teda pokud má čas.Večer se musím sbalit, jelikož zítra jedeme domů.Vůbec se mi nechce. Ráno se sejdeme s delegátkou. Ta nám oznámí v kolik budeme odýždět. Ve 3 odpoledne, ale z pokojů musíme odejít už ve 12. Zbytek dne strávíme u bazénu. Ale každá jinde a s někým jiným. Dojdeme se převléct na záchody a kráčíme na recepci. Tam na mě čeká Michal.Už přijel autobus. Nandám si tam všechny věci a loučím se s Michalem. Nemůžeme se rozloučit. Pak už na mě zavolá delegátka jinak bych snad neodjela. Jsme asi 50 kilometrů od letoviska a mě zapípá mobil. UŽ MI MOC CHYBÍŠ .-* MILUJUTĚ! Na odpověď nemusí dlouho čekat. TY MĚ TAKY.:-* MILUJU TĚ. UŽ SE TĚŠÍM AŽ PŘIJEDEŠ. To není možný konečně jsem šťastnáááá.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nikarika Nikarika | Web | 5. srpna 2011 v 20:51 | Reagovat

Jé šťastný konec! Miluju příběhy se šťastným koncem. :) A tak se mi líbí i tento. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama